Diskuse
Umírání táty
Děkujeme za pochopení.
P95e65t60r 82H26o62l94e50č81e90k
Táta mi umřel v prosinci. Devět dní byl v komatu po mrtvici, doktoři mě na to připravili, že to nebudou nijak prodlužovat, protože by jen přežíval bez fungujícího mozku.
Je to zvláštní smutná úleva
V36ě29r91a 48M81a86š67k30a20r93i77n93c46o69v97á
Vydržte to. Stojí to za to. Jemu bude zle, ale vy tam budete s ním. Jen bych vás ráda na něco upozornila. Jednoho dne se mu najednou udělá dobře a bude vypadat, že se všechno obrací k dobrému. Ten den je hrozně důležité, aby přišli všichni, koho chce vidět, aby dostal něco dobrého, pokud má na to chuť (ať už to jeho dieta dovoluje nebo ne). Možná se opravdu zlepší, ale spíš to bude ten poslední čas, kdy si ho budete moci zapamatovat jako živého, aktivního člověka. Já to poprvé nevěděla, protože dneska se toho o smrti moc neví, a dodnes lituju, že jsem jednou zmeškala chvíli rozloučení. A když to vydržíte, budete vědět, že jste udělali to nejlepší, co jste mohli. (dá se to zpravidla stihnout i v nemocnici, za předpokladu, že na návštěvu chodíte každý den!)
E15d53n42a 56N87o62v54á
Děkuji Věro!
On tohle "procitnutí" měl po návratu z nemocnice. V nemocnici stagnoval, byl v depresi, ale když přišel domů, tak nám všem řekl, že nás má rád, že je rád doma a že si přeje umřít.
Po 14 dnech umřel.
Víte, nemocnice byla pro nás nepřijatelná, neboť už neměli "co léčit", sepse byla vyléčena, ale chtěli do něj zavádět PEG (na výživu) a udržovat ho při životě neživotě všemožnými nástroji. A na návštěvu do nemocnice jsme nemohli kvůli chřipkové epidemii, teď bychom tam nemohli asi kvůli Koronaviru.
Doufám, že vaše informace o posledním "zlepšení stavu" dojde k co nejvíce lidem.
M76a97r40t62i31n 57N57e60v54r12l12a
Paní Edno... šíleně smutné a zároveň (promiňte mi to slovo)... krásné.
Krásné tou láskou, kterou máte všichni v rodině (+ sestřička) mezi sebou. Ta láska Vás momentálně vysiluje, ale až to skončí (a ono to jednou skutečně skončí) tak budete získáte pouto obrovské, které Vás posílí do dalšího života.
Mně v prosinci umřela maminka, taky už odcházela postupně do ztracena. Ale až pár dní po smrti jsem si uvědomil pořádně její osobnost, jak mě vychovala, jaká byla. Probíral jsem se jejími albumy s fotkami a začal jsem vnímat celý její život, ne jen těch posledních pár měsíců jejího umírání. Ano, měl jsem to neskonale lehčí než Vy a Vaše rodina, mamka ležela půl roku před smrtí v LDN (my chlapi jsem srabi). Ale i tak vidět jak postupně odchází ze života bylo nepříjemné.
Paní Edno, držím palce.
E92d56n34a 52N92o38v19á
My jsme to vnímali jako šíleně smutné a šíleně krásné zároveň. Mnoho lidí tu krásu nechápe, ono je to také těžké, protože smrt bereme vždy jako špatnou, my ateisti. Ale tohle umírání v kruhu rodiny bylo "krásné".
LDN mě děsí, ale chápu jejich význam a jejich nutnost, protože na nás živé tlačí živé věci. A nevím, jak bychom fyzicky a psychicky zvládli, kdyby táta umíral půl roku. Výhodou bylo, že nás bylo hodně, ale i tak. Táta umřel po 14 dnech doma. Předtím byl 14 dní v nemocnici. A předtím fungoval, i když dle jeho pohledu už to "fungování" nebylo. Parkinson si vybíral svou daň.
Děkuji za Váš komentář! Děkuji, že píšete o své matce!
D58a40n59a 94Š61u76m72o30v47á
Edno, co na to říci... Je to přesně tak, jak píšete. Jen málo lidí má štěstí a odejde ve spánku, v trochu horším případě na infarkt. Období je to hrozné pro všechny. Tím víc, čím víc se máte rádi. Říkává se, že čas spraví všechno. Je to pravda, ale začne nám pomáhat pozdě. Když si konečně uvědomíme, že je to za námi (někdy je to tak hrozné, že to za námi není léta), tak v tu dobu už žijeme v úplně jiné "sektě". A moje rada? Neostýchejte se v těch krátkých, vzácných chvílích volna, kdy musíte odpočívat sama a nabírat sil, využít všechno - říkám VŠECHNO - co Vás aspoň trochu rozveselí, dodá kuráž. I když to ostatní mohou sledovat s pohoršením. To Vy musíte prostě pro tátu, mámu a batolátko vydržet. A nikdo neví, jak dlouho. Moc zdravím, a ze všech sil držím palce.
E52d92n17a 28N64o19v72á
Děkuji Vám, Dano!
Báli jsme se, aby to netrvalo léta.
On se toho také bál. A i protože si vážně nepřál žít za současných okolností, tak odešel rychle, už nelpěl na životě, který považoval za nedůstojný.
Kolikrát, ještě než utrpěl sepsi a poslední hospitalizaci, naříkal a rozčiloval se, Parkinson mu sebral sílu, demence ho obrala o mozek, a on nechtěl takto pokračovat. Viděl svůj úpadek a štvalo ho to, nestál o to.
Ale splnil, co si usmyslel. Vychoval 4 děti. Odpracoval co mohl odpracovat (ano, pro něj i ta jeho práce měla smysl), tudíž i odchod do důchodu bral jako něco nepatřičného.
J49i75ř90í 11N75ě51m80č10í49k
Všichni umřem, můžeme se jen modlit, aby o našem umírání napsal někdo takhle dobře.
E85d58n37a 19N98o35v65á
No už mi samozřejmě bylo předhozeno, že znesvěcuji památku a bla bla.
Já si to nemyslím.
Smrt je, bude a můžeme doufat, aby byla to "nejlepší".
L52a91d10i48s15l86a82v 65J59í80l81e48k
Váš blog mne potěšil, i když je o umírání. Každé dobro, které vykonáme je zapsáno mezi naše plusy.
E57d29n20a 94N71o79v30á
Také mě "těší" blogy o důstojném umírání. Takže rozumím.
J82i86ř50í 23F35e89i38x
Moc dobře Vám rozumím , soucítím a přeji sílu...
M22a65r60e28k 60V23a95l68i82č67e89k
kolem nas se dejou veci, o kterych jsme slychali, a ktere jsme zazit chteli, nebo chceme
a pak jsou pribehy, o kterych jsme slychlali, nechateli je zazit, a presto dorazily
jste v jednom tech druhych, abyste se mohla dostat do tech prvnich veci a pribehu
silu preju
E85d57n87a 26N48o24v38á
My jsme to možná zažít potřebovali.
On si hlavně nepřál být na obtíž, což se mu splnilo.
My jsme si přáli, aby netrpěl.
Doufám, že se vše podařilo. Táta zemřel a je to zvláštní a divné, ale nepřihlíželi jsme pomalému úpadku, ale důstojnému odchodu.
I65v20a19n72a 80L12a13n10c66e
Vím, jak se cítíte. Sedávala jsem u umírajícího mantžela, bylo mu padesát let, vypadal na devadesát...
E71d10n49a 53N16o30v58á
Asi si nedokážu ani představit, jak těžké tyhle věci musí být pro partnery.
Náš táta vypadal "krásně", když umřel. Tím krásně myslím, že působil vyrovnaně a klidně. A netrvalo to dlouho.
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6507x
Asociální extrovertka. Cynik. Neúspěšná zakladatelka čtenářských klubů. Povolání nejisté. Milovnice absurdit. Propagátor deprese a jiných anomálií.
Autorka knih Ženy z Bohnic, Konec aneb Začátek. V současné době (ne)pracující na další knize, (ne)starající se o dvě děti.
Kontakt: ednabloguje@gmail.com