Umírání táty
Vysvětlení úvodem: sice v textu používám slovo táta, ale při dogmatickém lpění na rodinných rolích bych měla napsat tchán. Dále píšu máma, a myslím tchýni. Ta prapodivná intimita posledních dnů mi nedovoluje vyslovit slovo “tchán”. Tchán je pryč.
Nadějeplný návrat domů
Táta se vrátil domů z nemocnice minulé úterý. Jeho vážný zdravotní problém dokázala medicína vyřešit. Stav při propuštění prohlášen za stabilizovaný, vyšetření dopadla skoro tabulkově ukázkově. Veselit a radovat se ovšem nemůžeme, táta byl po léčbě zdrchaný, vyřízený, ležící, depresivní a mírně dezorientovaný.
Máma se do toho obula s praktičností a razancí jí vlastní;tatínka vykrmíme, rozhýbáme a vše bude zase bájo. I když to domnělé bájo už několik let neexistovalo, táta trpěl Parkinsonem a nenáviděl Parkinsona, nikdy se nesmířil s rolí bezmocného, rozklepaného starce. Ale teď je doma a je třeba mu pomoci navrátit se alespoň do onoho nebájo stavu před hospitalizací. Tudíž jej máma krmí, i když táta nic nechce pozřít. Táta se vzteká jak malé škvrně: “ten humus jíst nebudu”. Kdo z koho. “Táto, musíš, nebo se vrátíš do nemocnice.” Táta pár mini kousků poslušně rozžvýká, pak zanaříká, že ho máma vydírá a že nechce. Máma pod nátlakem opouští svůj nátlak. Další dny už tátu “vyživujeme” jen léky, vodou a kapačkami.
Nejčastější tátova žádost je žádost o smrt. Smrt zařídit neumíme, nechceme, nemůžeme.
Útržky z nového uspořádání domácnosti
Každý den k nám chodí zdravotní sestra. Dny jsou rozlišovány podle jejích návštěv. Díky onomu průniku zvenčí si jakž takž uvědomuje normální plynutí času. Máma sestru zásobuje všemi podstatnými i nepodstatnými informacemi, snaží se vymluvit z utrpení, zracionalizovat si nezracionalizovatelné. Sestra jí nabízí útěchu, trpělivě vysvětluje, podporuje, neskrývá tušené.
Muž si vybral pár dní dovolené a zařídil si částečný home office. Pracuje a občas odběhne přebalit, umýt, utěšit. Muž je doma potřeba, je potřeba hrubá fyzická síla. Jednou šel do práce a my zůstaly na péči s mámou samy. Tátu postihl průjem, nepředstavitelný průjem, ve kterém doslova tonul, jak v nějaké zvrácené bahenní lázni. “Zabahněn” od hlavy k patě, za nehty, ve vousech. Táta coby nehybný, dvoumetrový, přes sto kilogramů vážící muž versus máma s třiceti kilo a já, neosvalená, posilující maximálně při zvedání batolete. Nevíme co, kde, kam. Improvizujeme jak ubozí amatéři v nějaké pokleslé tragédii, kdy se brodíme ve sračkách pomyslných i skutečných.
Střídáme se u táty. Jednu noc vedle něj spí nespí muž. Další noc spí nespí máma. Já jsem ušetřena, já uléhám k batoleti. Táta zprvu vnímal, kdo u něj sedí. Postupem času se odpoutává, vzdaluje, volá neexistující osoby, většinou mrtvé. Propůjčujeme hlas mrtvým, snažíc se ho ukonejšit, ač možná tou komedií utěšujeme tak maximálně sebe. Občas nás úkoluje nesmyslnostmi, pomáháme mu “opravit auto”, “dovést děti do školy” a jiné.
Poslední hodiny již mumlá “cosi”, čemu nerozumíme. Je čím dál tím vzdálenější.
Vzpomínáme, jaké to bylo, když přišel domů z nemocnice. Tehdy se zamyslel, kouknul na mě a řekl: “Edno, já jsem tak strašně neschopný! Já jsem tak neschopný jako Edna.” Jindy, když vedle něj seděl muž, tak táta houknul: “Co to tady vedle mě sedí za hroznou mrtvolu?!” Má neschopnost a mrtvolnost muže, prohlášení staré pár dnů, je nyní už černohumorná náplast na vyrovnání se s jeho současnými více či méně neartikulovanými výkřiky a vzdechy. Táta se už pohybuje v jiných dimenzích.
Závěr
Táta je doma, jsme rádi.
Umírá a já doufám, že umírá dobře. Věřím, že lze umírat dobře. Bezbolestně, smířeně.
Neomlouvám se za možný patos a drsnost.
Edna Nová
Kdo vypil nejvíc piv?
Já, děti a muž jsme se socializovali se skupinou přátel po dobu čtyř dnů. Vyrazilo nás dvacet dospělých a nespočítatelně dětí do jednoho nejmenovaného penzionu v Čechách.
Edna Nová
"A není ten Tvůj chlap nějakej divnej?"
Poté, co jsem zveřejnila blogísek na téma Muž chce jet na dovolenou se svou ex, tak mi přišla tahle reakce. Níže se k tomu podrobně vyjádřím.
Edna Nová
Můj muž chce jet na dovolenou se svou ex
Tak opět si nemám s kým přátelsky popovídat, tak pokládám otázky sama sobě. Narcismus level milion.
Edna Nová
Násilník čeká na každém rohu!
Muž vzal čtyřletou a odjeli na Sicílii. Já a dvouletý vegetíme doma. Dalo by se říct, že ideální stav... Jenže oplývám nějakým zázračný darem - lepí se na mě každé drámo.
Edna Nová
Pro ostatní tabu, pro mě normálka
Nechápu, že mi blízcí, vzdálení i nejvzdálenější nepoložili nikdy tyto zásadní otázky. Aneb další story o tom, jak si narcistně povídám sama se sebou.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Ukrajině nastává „nejtemnější hodina“. Začíná mluvit o jednání s Rusy
Premium Ukrajinské armádě se stále nedaří stabilizovat situaci na frontě a nálada v Kyjevě je čím dál...
Lidé po celém Česku si mohli užít polární záři, nejsilnější za dvě desetiletí
Kvůli mimořádně silné eruptivní aktivitě Slunce je v posledních dnech v Česku vidět polární záři –...
Téma klimatických změn už tolik netáhne, voliči v Evropě se víc bojí migrace
Premium Za čtyři týdny budou evropští voliči vybírat 720 poslanců nového europarlamentu a už nyní je...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
V Petrohradě autobus s dvacítkou lidí divoce kličkoval a pak se zřítil do řeky
V centru Petrohradu v pátek přišlo o život nejméně sedm lidí, když z mostu do řeky Mojky spadl...
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6507x
Asociální extrovertka. Cynik. Neúspěšná zakladatelka čtenářských klubů. Povolání nejisté. Milovnice absurdit. Propagátor deprese a jiných anomálií.
Autorka knih Ženy z Bohnic, Konec aneb Začátek. V současné době (ne)pracující na další knize, (ne)starající se o dvě děti.
Kontakt: ednabloguje@gmail.com