Rozešli jsme se kvůli mé duševní nemoci

15. 09. 2017 12:44:21
O tom, že je vážně těžké žít ve vztahu s člověkem s psychiatrickou diagnózou. A o mém naivním očekávání, že spolu s partnerem překonáme každou krizi. Protože o tomhle nikdo otevřeně nemluví.

Tvrdý návrat do reality

Po hospitalizaci v Bohnicích jsem se vrátila zpátky domů nadšená a plná předsevzetí. Také jsem očekávala od přítele vřelost, která nepřicházela. On chtěl „zdravou“ ženu. A tou já dle něj nebyla. Ráno jsem brala kvantum prášků, večer také. Po prášcích jsem spala 12 a více hodin. Občas jsem byla otupělá a zpomalená.

Jeho velmi častá věta: „Nevím, zda chci s tebou být.“

A další oblíbená „Když jsi byla v Bohnicích, tak jsem přemýšlel, že tě opustím.“

Ujišťovala jsem ho: „Ale ty jsi neodešel, zůstal jsi. To je to hlavní.“ A on: „Já ale vážně chtěl odejít.“

Bláhová představa typu „zůstaneme spolu navždy“

Bylo to jak facka, jak tvrdá facka. Na psychiatrii jsem na něj myslela, myslela na něj jako na oporu, nikdy by mě nenapadlo, že by mě chtěl opustit. Po skoro 4 letech vztahu? Hloupě jsem důvěřovala, že my dva spolu zůstaneme navždy.

Snažila jsem se. „Panebože, jen se nesnaž,“ zazníval jeho otrávený hlas.

On: „Jenže ty jsi byla pošahaná už před Bohnicemi. Věčně někde ve svých myšlenkách. Ani radost jsi nedokázala projevit.“

Já: „Když to byl ten začátek deprese.“

On: „No a já nevím, jestli tohle chci snášet.“

Já: „Ale teď jsem jako normální člověk. A do Bohnic se už nikdy nevrátím.“

On: „Tím si právě nejsem už tolik jistej.“

Utrpení mladého blázna

Zpočátku jsem to prožívala dost emocionálně. Svíjela se na podlaze s brekem, nebo vyčerpaně ležela v posteli. Z deprese jsem přešla do partnerské krize. Cítila jsem jedinou lehce cynickou útěchu: ty věčně upřímná, tady máš tu svou pravdu.

Pak jsem začala žít. Učila jsem se na státnice (těžce, byla jsem po lécích zpitomělá). Provázela cizince po Praze, abych si zlepšila angličtinu (tehdy jsem se naučila otevřeně mluvit o depresi). A pokoutně jsem vyráběla různé blbosti, abych si něčím vydělala (většinou si to známí koupili zřejmě z lítosti).

Tak dlouho jsem vnímala, že mě asi nemá rád, až jsem si na tu myšlenku zvykla. Naučila jsem se žít s pocitem, že takhle to teď bude. Přijala ten holý fakt už klidně.

A jednou ráno jsem se probudila s rozhodnutí, že dnes od něj odejdu. Sbalila si věci a vrátila se zpátky k rodičům. Rychle, potichu, klidně. 4 roky jsem vtěsnala do krabic během 5 hodin.

Napsala jsem mu: „Budu bydlet s někým, kdo mě miluje za všech okolností.“

Sdělila jsem psychiatričce, že jsme se rozešli s přítelem a bydlím s mámou a tátou:

Psychiatrička: „To musí být maminka ráda, že jste zpátky u ní.“ Znělo mi to jako ironie, ale ona to myslela vážně.

Vysvětlení: Čtenáři, opravdu si nevylévám své srdéčko, nehledám soucit, pochopení apod. rozchod mám již dlouhou dobu ujasněný, pro informaci – rozešli jsme se před rokem a půl. Jen upozorňuji, otevírám „tabu“ téma. Být s člověkem s psychiatrickou diagnózou vážně není snadné a ne každý to ustojí. Neobviňuji ho, ono koukat půl rok na polomrtvou partnerku a plánovat s ní rodinu je asi vážně jen pro velmi silnou povahu.

Bohužel je časté, že partner nemoc neustojí. Děje se to dnes a denně. Je to tvrdý, je to hnusný, ale vážně... Pokud jsme nebyli v kůži člověka, který žije s nemocným, tak nemůžeme soudit.

Zpětně jsem velmi šťastná, že jsem odešla. Kdybych zůstala, žila bych v té bublině doteď, nezažila tolik dobrodružství a tolik dobrého i zlého.

Stále se spolu stýkáme, přátelství je pro nás lepší varianta než partnerství.

Jinak doporučuji mé další články o životě s duševním onemocněním:

"Seriózně i neseriózně o pobytu v Bohnicích (peklo je jinde)"

http://ednanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=617885

"O těžké depresi (teď už vím, že zbláznit se může každý)"

http://ednanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=619735

"Přežila jsem elektrošokovou terapii v Bohnicích"

http://ednanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=621516

"Jsem mladá invalidní důchodkyně"

http://ednanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=622390

Autor: Edna Nová | pátek 15.9.2017 12:44 | karma článku: 39.29 | přečteno: 7047x

Další články blogera

Edna Nová

S cizím mužem v posteli aneb pohostinnost má své meze

Ne úplně milý příběh o nemilých lidech. Jak se roztančená hippie víla střetla se zákeřným psem. Je libo českou špagetovou operu? Drama z luhů a hájů o tzv. příbuzenské pospolitosti?

3.9.2019 v 11:13 | Karma článku: 43.94 | Přečteno: 19999 | Diskuse

Edna Nová

Únavové excesy

Své únavové excesy píšu jak jinak než totálně vyfluslá. Mým největším nadáním je usnout kdykoliv a kdekoliv.

29.8.2019 v 11:07 | Karma článku: 30.14 | Přečteno: 1620 | Diskuse

Edna Nová

Propagandistický článek o stavu v mládeže v Čechách

Provedla jsem veskrze objektivní sociologický výzkum. Předmětem bádání jsem se přeskromně stala já sama a moji výrazně mladší sourozenci. Shledala jsem, že v jejich věku jsem byla nejen stejně “hrozná”, ale ještě "hroznější".

27.8.2019 v 11:55 | Karma článku: 32.53 | Přečteno: 2127 | Diskuse

Edna Nová

Heslo doby: nerozejdeme se, splácíme spolu dluhy

Vítejte, ve dramaticky nedramatické epizodě partnerského soužití. Jak jsem použila to krásně absurdní heslo doby: nerozejdeme se, splácime spolu dluhy.

17.8.2019 v 8:00 | Karma článku: 32.41 | Přečteno: 2230 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

Moje maminka - generál

Stále generál, jak jsem se letos mohla přesvědčit, přestože příští měsíc jí bude pětaosmdesát let. Nás s bráchou dokáže postavit do latě stejně dobře, jako když jsme byly malé děti. Maminky by nikdy neměly "odcházet",

16.9.2019 v 14:32 | Karma článku: 18.48 | Přečteno: 457 | Diskuse

Gabriela Němčíková

Karel k nám už nikdy nepřijde na návštěvu

Nemít ještě v živé paměti porodní sály a události, k nimž na nich došlo, přísahala bych, že se Edouš, Bohouš a Jeroným vylíhli v dračí sluji. Proto k nám, v zájmu zachování alespoň relikvií naší dobré pověsti a

16.9.2019 v 9:31 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 965 | Diskuse

Jan Hulik

První den ve škole,

byl stejný jako den druhý i třetí. Dokonce se nelišil od všech následujících, protože škola pro dyslektiky vlastně neexistuje

15.9.2019 v 10:00 | Karma článku: 6.33 | Přečteno: 150 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CXXXII.

Uplynulé dny mi přinesly poučení o výskytu tzv. neviditelných činností ve zcela nečekaném oboru, konkrétně stavebnictví.

14.9.2019 v 6:32 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 208 | Diskuse

Jan Hulik

Devátý list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce

20.08.2019 Františkovi lázně. Nikoli každý ví, že ve Františkových lázních byla i Božena Němcová. O autorce láskyplné knížky ,,Babička,, víme, že postava Barunky v knížce je ona sama. Že předlohou Boženě

12.9.2019 v 10:00 | Karma článku: 6.08 | Přečteno: 241 | Diskuse
VIP
Počet článků 64 Celková karma 36.55 Průměrná čtenost 6153

Asociální extrovertka. Cynik. Neúspěšná zakladatelka čtenářských klubů. Povolání nejisté. Milovnice absurdit. Propagátor deprese a jiných anomálií. Píšu knihu!

Kontakt: ednabloguje@gmail.com

Najdete na iDNES.cz