Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Seriózně i neseriózně o pobytu v Bohnicích (peklo je jinde)

9. 08. 2017 14:49:11
Jak jsem se probudila vedle feťačky a milionářky. Mírně ironicky a s nadhledem o lehkosti a těžkosti hospitalizace na psychiatrii.

Na Bohnicích je hezké, že tam každý přiletěl ze své planety.

Reálný rozhovor.

„Hele, tamhle máš kamarádku, ta taky říká, že je z Plejád.“

„Tu jsem tam nikdy neviděla. Bůhví odkud se sem dostala.“

Nyní přichází zpověď dívky, která v Bohnicích strávila skoro 4 měsíce (ano, já vím, že to zní jak nadpis z bulvárního plátku). A to si mě tam chtěli nechat na pozorování ještě další dva... Když jsem odcházela, tak mě varovali, že můj úprk je předčasný. Nebyl. Vylezla jsem z toho chráněného, klidného parčíku a byla totálně mimo. Chodila jsem pomalu, myslela pomalu, fascinovaně zírala na dav v metru, tolik ruchu kolem najednou. Učila jsem se znovu žít v civilizaci. Další 2 měsíce v tomto oceánu míru? To už bych si tam rovnou mohla nastěhovat saky paky natrvalo.

Rozloučila jsem se slovem sbohem. Pak jsem se opakovaně vracela navštěvovat své známé. Protože na psychiatrii platí, že dobří holubi se vracejí. Jedna má milá známá z Bohnic si tam na Vánoce vždycky „rezervuje flek“, protože o svátcích není plno, tak si může vybrat pavilon (tzn. je větší jistota, že ji dají na její oblíbenou jedničku). O Vánocích nám (naší partě depkařů) volala, kde sakra jsme, že už tam na nás čeká. To víte, ty jistoty.

Ze svého čtyřměsíčního pobytu jsem vypozorovala dvě „moudra“.

První pravidlo: „čím horší stav, tím horší díra“... Protože když jste vážně mimo, tak nic neřešíte a hnusné prostředí je vám putna. V některých pavilonech je běžné být na pokoji s 10-12 lidmi (to jen tak, až si v nemocnici budeme stěžovat, že jsme na pokoji po čtyřech). Protože ráda píšu pozitivně, tak vám prozradím, že pro úzkostné, lehce depresivní typy existuje vážně příjemný a hezký pavilon, pokoje po 2-4 osobách, chodí na terapeutické skupiny, ergoterapie, mají povolený volný pobyt po areálu a zřejmě i mimo něj (nevím to jistě, tam jsem se bohužel nedopracovala).

Druhé pravidlo: „tady může skončit každý“... Stírají se sociální a jiné rozdíly, můžete tu potkat prakticky kohokoliv (prý i nějakou miss jsem slyšela). Luxusní dámičku s Luis Vuitton šátečkem, od které odešel manžel (šátek radši nesundává, protože by jí ho feťačka vedle čmajzla), mladou maminku, které nezvládá svůj vztah s tchyní (dostávala záchvaty vzteku), agresivní Rusku, která roztřískla muži byt a rvala se s policajty, devatenáctiletou holku, která nás všechny miluje, protože jsme sluneční bohové, skoro dvoumetrovou jeptiška, která jen stojí a mlčí, ženskou, která vždy nahlas děkuje Ježíši za dobrou stolici a prohlašuje, že je tady mezi námi blázny omylem.

Zážitky z psychiatrických zařízení jsou vděčné témata k hovoru, dají se o tom napsat stohy článků, knih, natočit desítky filmů... Duševní onemocnění tak trochu šokuje, je v něm pachuť něčeho skandálního, tak proč toho nevyužít? Ano, já toho využívám účelově, chci jednou zažít ten pocit, že v práci všichni vědí, proč pracuji jen na částečný úvazek, že se to nešeptá. A to já mám práci náramnou, skvělou a krásnou (nemám dost superlativ), kde všichni reagovali moc mile (ale také jsem jim to sdělila až po x měsících, aby viděli, že ta holka s papíry na hlavu svou práci zvládá dobře).

Závěrečné varování: nesnižuji utrpení žádného pacienta, s péčí lékařů a sester jsem byla také spokojená, diskriminace je, ale už ne tolik jako dříve, napsat tenhle článek lehce a s nadhledem byl mazec, neschovávám se za nálepkou duševní nemoci, nedělám ze sebe chudáka, nebo hrdinu, samu sebe vnímám jako mladou a zdravou (jen ráno a večer polykám psychofarmaka, nesmím se stresovat a někdy jsem více unavená).

Autor: Edna Nová | středa 9.8.2017 14:49 | karma článku: 35.25 | přečteno: 3437x

Další články blogera

Edna Nová

Co žádný muž nikdy neocenil

Očekávala jsem, že muž dokáže ocenit alespoň vnější krásu ženy. Bohužel. Naivně si myslela, že když odsuzuji Padesát odstínu šedi, neobdivuji předražené nesmysly, tak najdu s muži stejnou řeč. Omyl. Berte to prosím s nadhledem.

19.8.2017 v 14:59 | Karma článku: 29.30 | Přečteno: 1382 | Diskuse

Edna Nová

Každá ženská zbožňuje nějakého fašistu

Každá ženská zbožňuj nějakého fašistu, holínku ve ksichtě a surové, surové srdce nějakého surovce jako ty. Ano, ženy mají rády parchanty. Každá má své důvody, proč si hýčká svého surovce. Příklady tří dívek, které okouzlil záporák

18.8.2017 v 9:44 | Karma článku: 26.32 | Přečteno: 1275 | Diskuse

Edna Nová

Jak lze žít v cizím městě za minimum peněz (3 měsíce punku v Ostravě)

Pražská holka odjela na 3 měsíce do Ostravy. Ještě ke všemu skoro bez peněz. Avšak ve dvou se to lépe táhne (socka k socce sedá). Zjistila, že bez práce nejsou ani ty hnusný koblihy za 6 korun. Ironicky a s nadhledem.

16.8.2017 v 9:31 | Karma článku: 32.22 | Přečteno: 1752 | Diskuse

Edna Nová

O randění s arogantním snobem (absurdní tragika)

Nemám ráda aroganci. Nemám ráda snoby. Navzdory mému nulovém očekávání jsem si s ním domluvila více než jednu schůzku. A celé to skončilo na JIPce (já jsem v tom fakt nevinně).

14.8.2017 v 7:22 | Karma článku: 27.88 | Přečteno: 2776 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Edna Nová

Co žádný muž nikdy neocenil

Očekávala jsem, že muž dokáže ocenit alespoň vnější krásu ženy. Bohužel. Naivně si myslela, že když odsuzuji Padesát odstínu šedi, neobdivuji předražené nesmysly, tak najdu s muži stejnou řeč. Omyl. Berte to prosím s nadhledem.

19.8.2017 v 14:59 | Karma článku: 29.30 | Přečteno: 1382 | Diskuse

Klára Tůmová

Holky, co to pijete?

Byl pozdní večer, první máj... Počkat, byl vůbec už máj, nebo ještě duben čili apríl? Navíc tak pozdní večer zase být nemohl, bylo ještě světlo. Ať to bylo jak to bylo, právě toho večera vznikla legenda o holkách mlékem opilých.

19.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 352 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Únava

Jste unavení? Potřebovali byste zkrátka víc energie? Někdy je řešení celkem snadné. Jindy tak jen vypadá. Odhodlat se k němu dá pak velkou práci. Může od vás totiž vyžadovat změnu, jakou jste vůbec nečekali.

19.8.2017 v 7:52 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 273 | Diskuse

Alena Suchopárová

Moje pletky s bezdomovcem

V jednom ze svých příspěvků jsem se zmínila o své vášni pro běh. Jsem celkem tlustá a nemám žádnou kondičku, do kopce se vleču jak šnek, běh ve svém šnekovitém podání přesto miluji.

18.8.2017 v 21:35 | Karma článku: 29.78 | Přečteno: 943 | Diskuse

Edna Nová

Každá ženská zbožňuje nějakého fašistu

Každá ženská zbožňuj nějakého fašistu, holínku ve ksichtě a surové, surové srdce nějakého surovce jako ty. Ano, ženy mají rády parchanty. Každá má své důvody, proč si hýčká svého surovce. Příklady tří dívek, které okouzlil záporák

18.8.2017 v 9:44 | Karma článku: 26.32 | Přečteno: 1275 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 31.83 Průměrná čtenost 4017

Jsem čtenář, snílek, kavárenský povaleč, cynik, romantik, požírač filmů a seriálů, občasný běžec. 25 let. Krizový intervent.

Budoucí psychoterapeut (nebojte, na své klienty jsem hodná), budoucí spisovatel (jednou třeba nějaký škvár dám dohromady, bude to nepochybně bestseller).

Píšu. A neberu se vážně. Řeknu na sebe úplně všechno, abych se tomu vzápětí vysmála.

Jsem vyrovnaná neurotička (ano, je to oxymóron, ale na mě sedí oxymórony nádherně).

Trochu potvora. Reinkarnace Sylvie Plath (taky hysterka). Něžná dívka. Od dětství zamilovaná do Rhetta Butlera (Jih proti Severu). Holka s psychiatrickou diagnózou. Milovnice ruských klasiků. Pro své milé bych snesla modré z nebe. Někdy naivka. Svět podle Garpa jsem přečetla v deseti. Vodnář.? Ráda bořím předsudky. Extrovertní introvertka (si vyberte).

Kontaktovat mě můžete na: ednabloguje@gmail.com



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.