Nikdy jsem nepochopil proč když se něco stane tak mají všichni otevřenou hubu státe pomož, státe dělej. Stát by to neměl dělat a pokud ano tak v minimální míře, trh by byl narovnaný a neděli se tyhlety pakárny. Pak tady máme na 10 milionů obyvatel 2 miliony ouřadů, sociálních pracovníků, neziskových pracovníků atd kteří cucají rozpočet. Dva miliony lidí v produktivním věku na 4-5 milionů pracujících. Není to pro vás zarážející mít takovou agendu?

Tak musíš holt vydávat další a další knihy

Karma, Edno

pracujete v neziskovce, t.j. váš plat se odvíjí od grantů, finančních darů apod. Tzn., že stát výši vašeho platu nijak nestanovuje. Se sestrou, která je tělesně postižená jsem také založila neziskovku, ale jsme hodně malí, a tak sháníme peníze po tisících a já za to žádnou finanční odměnu nepobírám. Pomáháme tělesně postiženým stejně jako je sestra. Víte, ono je to těžké a určitě na dlouhé téma. Kdekdo si dnes může založit jakoukoli neziskovku za účelem pomoci jakékoli skupiny lidí. A pak v té neziskovce pracují lidé buď ve svém volnu nebo to mají jako HPP a pak tedy musí pobírat nějaký plat. No a pak si ti lidé stěžují, že mají malé finanční ohodnocení. Kdo má právo říct: ne, neziskovku si nezakládejte, už jich je tady hodně. Některé neziskovky jsou podporované státem, protože v podstatě jim stát pak platí za to, co by měl vykonávat ten stát. Některé pak ale suplují práci státu. Jen tak malý příklad. U nás ve městě je neziskovka pomáhající samoživitelkám, chudým, poškozeným v trestních řízeních, propuštěným vězňům apod. Podle mne ale na tyto činnosti má stát třeba Probační a mediační službu, OSPOD atd. Tak proč tato neziskovka žádá o peníze vedení města a i řádné obyvatele města, aby jim finančně přispěli. No a s tímto já mám docela problém. Vždyť tohle nejde dělat do nekonečna. Tak proč se neohlédnete po něčem lépe finančně zajištěným a tu pomoc můžete směřovat do svého volného času. Sestra pořádá pobyty pro tělesně postižené a k tomu jsou zapotřebí asistenti. Jsou to VŠ studenti, pracující i podnikatelé. Na pobyt si čerpají svou dovolenou. Z některých VŠ studentů jsou již pracující, kteří mají své rodiny a jezdí s námi i jejich děti. Nedávno jsem shlédla dokument o pěstounech a do navštívené domácnosti přišla paní, která se dané rodiny ptala, co potřebují a jak se s dětmi sžívají apod. No a pak v samostatném rozhovoru paní řekla, že zastupuje neziskovku. Proboha proč?

Problém téhle situace je identický, jako u nedávného článku o nízkých platech docentů na sociálních oborech.

Svízel je prostě v tom, že je tu určité množství lidí, kteří peníze do rozpočtu "dávají", a určité množství lidí, kteří z nich žijí. To je zcela v pořádku. Problém je v tom, že množství úředníků roste, množství pedagogů roste také (protože Boloňský proces směřuje k tomu, aby 50 % populace mělo VŠ což je násobek toho, co před X lety). Množství zdravotníků také roste, protože s hlubším vzděláním se vyvíjejí nové specializace, tím pádem i nová pracoviště. No, a počet důchodců také roste.

A protože lidí ve státě není nekonečno, důsledek je nejen že množství lidí z rozpočtu žijících roste, ale současně vysávají pracovní trh, takže množství lidí, kteří platí daně, klesá. Ergo jsou dvě cesty. Buď ti, co žijí ze státu budou mít méně a méně, nebo je třeba více a více danit ty, kteří do rozpočtu peníze nosí. Už dnes máme jedno z nejvyšších zdanění práce na světě, a bohužel ty daně rostou a rostou - a přesto má rozpočet čím dál větší schodek.

Sociální práce v Česku selhává na celé čáře. Neziskovky socialní problémy vytváří místo, aby je pomáhaly řešit.

Několik myšlenek z 25 leté praxe: jak mohlo lidstvo přežít taková staletí bez vysokoškolsky vzdělaných sociálních pracovníků, individuálního plánování, programu Cygnus, OK systémů, odborných metodiků a kdoví čeho ještě? Na druhou stranu komu voláte, když se neumíte, nemůžete nebo nechcete starat o babičku s demencí? Sociální pavědy k ničemu? Proč chodíme do rodin a učíme je nejen starat se o své blízké, ale vyrovnat se s nemocí, se smrtí, kdo pracuje s autistickými dětmi, s duševně nemocnými - ve společnosti, kde je nedokonalost tabu, chudoba se neodpouští a smrt se týká jen těch okolo. Víte, často jsme to my, kdo v domovech drží za ruku vaše blízké, kterým se po vás stýská.

Pokud provázíte nemocné, trpící, opuštěné, musíte opustit bezpečný on line svět a být tam sami za sebe, přímo na místě, v realitě. A nemáte jiný pracovní nástroj než sami sebe, své znalosti, zkušenosti, intuici a cit ( sociální vzdělání se občas hodí).

Jsou země, kde sociální systém prakticky neexistuje - vše zajišťuje a platí rodina. Náš systém je nedokonalý, někde dává moc, jinde vůbec. Nemyslím si, že je cesta neustále navyšovat výdaje - co někde přidám, musím někomu vzít. Pořád mi ale chybí ta rodina ....jo, ona se rozpadla a péče o pět dědečků a čtyři babičky se fakt zvládnout nedá ( nadsázka).

A jestli půjdeme žebrat? Máme svobodnou vůli a zodpovědnost za sebe a své rodiny. Na rozdíl od mnoha našich klientů máme možnost volby, můžeme jít kamkoliv jinam, nebo zůstat a být ukřivdění nebo na sebe hrdí, nebo třeba vyhoření - jak kdo chce. Posláním inkaso prostě nezaplatíte.

Autorka má pravdu v jednom, nejsme zrovna hlasitou skupinou podfinancovaných vysokoškoláků. Ale pokud se máme starat o ty nejslabší, naše klienty, měli bychom se umět postarat i sami o sebe. A taky se nebrat moc vážně, protože laskavý humor je dobrá cesta k sobě i druhým.

Hezký večer

Pozitivní je, že nasbírané zkušenosti lze s kvalitním výcvikem po nějakém čase zúročit třeba ve vlastní psychoterapeutické nebo podobné praxi. Mnoho lidí kombinuje svou "srdcovou" činnost s výdělečnějšími aktivitami. Ale i podhodnocená náročná práce je svým způsobem "výcvik". Držím pěsti.

Na Sk majú pracovníci v sociálnych službách mzdy ako v štátnej správe a sú celkovo slušné. Neviem teda ako to je u Vás.No a vo väčšine zahraničných krajín patria sociálne služby do sféry tretieho sektora, kde napríklad z bezdomovcami robia ľudia dobrovoľne.

Mel jsem to podobne, jako senior field foreman a project manager sem se placal po elektrarnach, mzdove od 20 do 40 000 mesicne. Jednou jsem odletel do Bangladese, 46 ve stinu, prace 11 hod denne sedm dni v tydnu, pobral superhrubou 88000, k vyplate 45000, tak jsem tu komedii ukoncil, presunul se do Nizozemskeho kralovstvi a od te doby se jen usmivam, delam co chci a kde chci, coz desne stve predevsim ty, co nejlepe vedi, co maji delat ti ostatni.

je úplná pravda, že gram prevence je lepší a lacinější než kilo léčby, a že sociální práce je společensky záslužná, a že o ní spousta idiotů mluví sprostě a je to nespravedlivé

ale je taky pravda, že když člověku nestačí peníze v jeho/jejím zaměstnání, není jiný lék než si hledat zaměstnání nové