Edno, velmi dobry a aktualni blog

Dane, děkuji Ti za všechny komentáře. Byly pro mě všechny přínosné a zajímavé!

Prichazim sem uz s krizkem po funuse, mrzi me, ze jsem se nemohl zucastnit aktualni diskuze v me srdecni zalezitosti. I u nas, v tak zvanem "liberalnim" Severu se jinak pohlizi na lidi trpici depresi a jinak na schizofreniky, i kdyz mozna to neni tak ostre ohranicene jako v CR - prece tady funuje jista osveta. Problem bude asi v tom, ze clovek trpici depresi je nebezpecny jenom sam sobe (snad s vyjimkou uzkostne agitovane deprese - tak muze dojit i k agresi), zatimco trpici silnou formou paranoidni schizofrenie, pokud neni uspesne lecen, je opravdu pro sve okoli nebezpecy.

Jo, ale málem jsem taky napsala do blogu: "a víte, že ti depresivní magoři dost často skáčou pod metro?". Protože lidi v Praze jsou fakt hnusní, když někdo skočí pod metro, tak jsou strašně naštvaní, že je zastavená doprava a že oni se musí do práce dopravit jiným způsobem, nadávají a hází hlášky "se nemohl zabít doma?". A nejsmutnější je, že si to vážně myslí. Už nedomyslí, že ten člověk byl třeba tak strašně zoufalý, že i ten dojezd domů byl pro něj nemožný, nebo že to chtěl mít vážně "jistý", nebo se bojí výšek, proto neskočil z paneláku atd. Lidi v tomhle nemají empatii a myslí jen na to, že přijedou do práce o 30 minut později. Ale to, že se někdo zabil je jim šumák, jen si to měl laskavě udělat někde v soukromí, aby je tím nezatěžoval.

Přečetl jsem si rád

Super :). Děkuji

Skvělý článek!

Poznámka k novinářskému titulku trefná...za každou cenu přilákat pozornost čtenáře, bez ohledu na vliv ve veřejném mínění..

Bohužel se však obávám, že jsou případy, kde je izolace takřka nezbytná. Může se jednat o psychicky nemocné jedince, do toho kombinované s alkoholismem, kteří i pod léčbou (kterou však často sami nedodržují - a to je další problém), jsou ohrožením pro okolí - a to zejména pro své bližní (rodina).

Je potřeba toto skutečně odlišovat individuálně.

Psychická onemocnění jsou pro mě osobně ohromnou záhadou. Nikdy jsem nepochopil, že prostě z ničeho nic někdo jen tak onemocní - ať už je to třeba deprese či schizofrenie. Snad se brzy dočkáme osvěty v tomto oboru.

Vše má své příčiny. Stejně jako třeba rakovina či diabetes u fyzických nemocí, i psychické mají své spouštěče. Nic k nepochopení. A o tom proč může mozek divně fungovat, na to je užitečné si dát nějaké nenávykové drogy, nejlépe haluciogenní. Pak člověk pochopí, jak se mozek snadno zmate.

Opět překvapení. Rád to tady čtu, protože úplně jiný pohled ven.

Každý se díváme na svět průzorem ze svého já. Někdo má průzor širší, někdo užší. Někdo kouká doleva a někdo doprava. Navíc sledujeme obraz v různých spektrech světla.

Po dnešním čtení sice mírná deprese, ale dobrý!

Ono u mě zase tolik překvapení nebývá, buď jsou to vztahová "dramíčka" nebo duševní nemoc :).

Děkuji za komentář.

Proč k tomu došlo. Příčinou není jen schizofrenie, ale to, že jsme se jako společnost o nemocného člověka nedokázali postarat, nezajistili mu odbornou pomoc. Společnost selhala.

Zdroj: https://ednanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=710893

díky za článek

Rádo se stalo :).

jj

Edno skvělý blog a Vy jste taky skvělá. Kdysi jsem se sám ocitl ve stavu ,který by se dal nazvat depresí, v mém případě ho měl na svědomí neobjevený akutní zánět štítné žlázy, dnes můj běžný životní společník, který se mi pravidelně vrací a pokud bych ho nedržel na uzdě léky asi bych se opět mohl do stavu podobném depresi dostat. Pohlížení na lidi s depresí jako na nebezpečné společnosti je doufám dnes jen výsadou pitomců a hlupáků. Přeji Vám hezké dny Edno.

Štítná žláza je v tom ohledu vážně "sviňa" záludná. Kolikrát není rozpoznána a léčí se jen deprese. A také mám pocit, že se štítnou žlázou léčí kdekdo :/.

Počet duševně nemocných stoupá, tak jsem zvědavá, co přinese budoucnost v léčbě.

Vám také :)

Mojí dobrou známou je psychiatryně s praxí v podobném zařízení jako jsou Bohnice, momentálně se soukromou praxí....

Řešila jsem s ní svého času stav způsobený obzvláště silným stresem, ona bývala mojí klientkou (respektive její děti) a kromě běžných záležitostí si povídáme i o těch pracovních...

Největší problém u schizofreniků v ambulantní léčbě je to, že když nepřijdou na domluvenou návštěvu, neberou léky...není jak to vymoci.

No a potom je tady ten psychopat s nožem i když psychiatři se nad tímto vnímáním veřejnosti sami pohoršují.

Nicméně máte představu jak schizofrenika který nechce donutit brát léky pod jejichž vlivem není nebezpečný okolí?

Hano, právě u takových případů vidím selhání péče. Ano, někteří opustí místo pobytu, radši začnou býti bezdomovci apod. (což asi zrovna Vy víte, že hodně bezdomovců má psychiatrickou diagnózu).

Ale níže jsem v komentářích zmiňovala příklad nebezpečné schizofrenní ženy, která měla kurátora, musela chodit na pravidelné injekce. Rodina spolupracovala. Asi to bylo právně hodně složité takto zařídit, ale za mě je to případ dobré praxe.

A ano, u některých je ústavní péče jediné řešení. Ale mělo by to být řešení krajní. Ne že nějací rádoby odborníci prohlašují, že je máme preventivně zavřít všechny. To mi vadí. Tenhle extrémismus. A rozhodně nejsem pro zrušení ústavní péče, je potřebná. Nicméně je potřeba ji modernizovat a přidávat i terénní a ambulantní služby.

Přemýšlím, Edno, v posledních dnech nad podobným tématem (také duševní onemocnění, ale jiné souvislosti) a nevím. Myslím, že se to nedá zjednodušit z žádné strany (ani "zavírat", ani "všichni z nemocnic"), že je to prostě, jako u všech nemocí, individuální.

Žiji ve městě s velkou psychiatrickou nemocnicí, nějakou dobu jsem tam cosi málo pracovala, moje dcera ještě nedávno. A ta reforma je rozhodně potřeba. Vidí to lidé zvenčí, vidí to ti méně zatížení rutinou, ale ti, kdo jsou v oboru mnoho let samozřejmě brání současný stav jako nejlepší.

Ve svém okolí schizofreniky mám (to tady prostě každý), dva znám z osobního života (ještě před onemocněním), jeden je dokonce kamarád z dětství. A každý je jiný člověk, každy má jinou nemoc, jiný průběh atak.

Nic lehkého. Ten z dětství má největší obavu z toho, že by mohl někomu něco udělat, něco zničit. Není to u něj moc pravděpodobné, ale stát se může. Má systém ochranných kódů a rituálů s rodinou i svou lékařkou, ale ta obava je stálepřítomná.

Jano, úplně Vám rozumím, že se to nedá zjednodušovat, protože je to vážně strašně strašně komplikované a pokaždé individuální (teď si nejsem jistá, zda jsme se netykaly a omlouvám se za zapomětlivost).

Psala jsem blog taky enormně dlouho. A některé věci zjednodušit prostě musíte, jinak bych zabředla do spletitých úvah, které nedávají hlavu ani patu. Měla jsem hlavní myšlenku: říct, že nesouhlasím, jak je schizofrenie prezentovaná a říct, že nejdůležitější je kvalitní péče, která bohužel není dostupná.

A rozhodně nejsem v táboře (a myslím, že žádný rozumný člověk) - pojďme zrušit instituce. Mají svůj význam. Ale jsou hodně zastaralé, nevyhovující. A úplně chybí terénní služby! A to nemluvím o tom, že na objednání k psychiatrovi může člověk čekat měsíce! Pak mu nezbývá než v akutní situaci skutečně vyhledat nemocnici, kde si ho samozřejmě nechají.

Také jsem se schizofreniky setkala. Zatěžuje je tato obava a ještě stigma společnosti. Mnoho duševně nemocných pracuje manuálně, ač by inteligenčně měli navíc, nicméně chráněné zaměstnání se většinou rovná "pojďme batikovat trička". Ano, někdy je to fajn, jediná možnost pracovního uplatnění, ale občas to na mě působí až ponižujícím dojmem.