Milá Edno, stále se nic nezměnilo. Za mého mládí bylo trochu bohémství dušeno povinností pracovat. Je to zřejmě staré jako lidstvo samo, naštěstí většina z toho vyroste, jen pár lidí ovšem vždy skončí jako trosky.

Asi máte pravdu :).

Ještě bych k tomu přidal dlouhé vlasy :-)

Co je to za blbost?

Nevím, co tím svým "co" myslíte.

Jste velmi dobrý pozorovatel, Edno a držím Vám palce (ve všech směrech).

Děkuji, Ivo :).

Vtipné a pravdivé.

Ano, bohužel a bohudík pravdivé :). Děkuji.

Jo když se "umělkyně" svlíkne donaha a chodí po ulici, nebo se zabalí do krabice a nachává kolemjdoucí aby si šáhli. To je umění.

Občas ně překvapuje co je dnes považováno za umění.

Pozéři jsou všude. V Menze na VŠ jsme měli taky jednoho možná umělce říkali jsme mu "Pásovec" Bral jídlo z odložených talířů na pásu které vjížděly zpádky do kuchyně. Později jsem se ještě dozvěděl že i když měl kolej, pokoj pronajímal a sám spál v kumbálu pro smetáky. To by byl prokletý básník jak vyšitý.

Pásovec je jasný umělec :).

Svoboda souvisí s tím, že se každý může nazvat umělcem. Možná si to příště napíšu do životopisu, "umělec na volné noze", bude to znít zajímavě a budu si moc vymyslet, že jsem třeba taky performerka.

Nedalo mi to, a vyhledal jsem odpověď z léta roku 1971 z nakladatelství Československý spisovatel, kam jsem na podzim roku 1969 poslal svůj veleromán.

"Milý mladý příteli, Vaše deníkově pojatá próza, jejímž hrdinou je erotoman, nezapadá do našich edičních plánů. Cosi slibujete, ale zatím není jasné, co. Ale neztrácejte naději - je mnoho povolaných, ale jen málo vyvolených..."

Až mě to po skoro půlstoletí lehce dojalo... Samozřejmě měli pravdu...

Redaktor stejného nakladatelství dával k dobru historku, jak jste zjišťoval, zda písmeno "m" je honorováno stejně jako písmeno "i". Pro neznalé dodávám, že se tehdy psalo na psacím stroji a písmeno "m" bylo třikrát větší než "i".