Je deprese dědičná?

Ano je. Je prokázána souvislost nejrozšířenější verze deprese s chromosomem 3p25-26 obzvlášť v souvislosti s rodiči kuřáky.

Dobrý den Edno,

pěkný článek, hezky popsáno. Člověk si musí ze své (deprese, panické ataky, dosaďte si sami) udělat celoživotního společníka. Je věrný, a i když je zrovna neaktivní, nikdy ho neopustí.

Reakci zkusit fungovat bez prášků má asi každý.Bohužel se většinou k nim musí vrátit.

Dobrý den Lucie,

já zase svoji depresi nechci úplně vláčet vedle sebe, ale chápu, že vlastně tak nějak musím.

Navíc také bohužel neznám nikoho, kdo by s depresí dlouhodobě zvládal fungovat bez prášků.. :/

Hele, Edna už je VIP

Edna byla vždycky VIP. No a na idnesu už je taky VIP, ale už asi pár týdnů. Nějaké ocenění muselo přijít :D.

Deprese pochopitelně mají své kořeny, které jsou prášky nedotčené.

Je rozumné s tím něco dělat, dnes je k tomu spoustu možností.

Antidepresiva - bohudíky za ně - totálně likvidují dynamiku emocí .... což se zcela zákonitě projeví v charakteru vztahů.

................

V každém případě gratuluji k otevřenému článku na důležité téma

Ano, někdy antidepresiva likvidují emoce, myslím, že nejsem ten případ a emoce mám.

Děkuji.

opět jedna z těch hodně upřímných zpovědí a díky za ní. Každopádně Vaše články dál distribuuji lidem, kteří chtějí vidět ty psychické potíže i z druhé strany. Jen houšť a větši kapky, spousta lidí je potřebuje jako sůl a na druhou stranu se třeba dost lidí přestane bát mluvit o svých nemocích.

Bohužel pravdou je, že i dneska kdy máme různé aktivistické spolky ze kterých by se člověk zbláznil, kolem duševně nemocných se chodí po špičkách, protože co kdyby že?

Děkuji za Vaši reakci a za Vaši distribuci mezi další osoby. Také ty články o depresi rozesílám do všech stran.

Já doufám, že o duševním onemocnění se mluví už docela otevřeně, ale je pravda, že ně kolikrát některé reakce lidí zaskočí.

Pomáhají opravdu všechny léky za těch 1000kč

Ano, pomáhají. Ale tak farmaceutický průmysl na tom samozřejmě dost rejžuje. Nicméně většina mých léků je na pojišťovnu.

Edno, Ty jsi měla teda s Tvým ruským přítelem neskutečnou smůlu, napřed s tím, že Tě přesvědčil vysadit léky. Při našich motivačních diskusích s pacienty jsme denně pacientům před jejich opuštěním nemocnice kladli důrazně na srdce, aby absolutně neměnili dávky léků bez porady a souhlasu svého psychiatra a už ne vůbec je svévolně vysadili (což se bohužel přesto stále děje), protože to často znamená recidivu a daleko horší stav než dříve, což možná byl i Tvůj případ. Toto Vám na psychiatrii "nevtloukali do hlavy"? A nebo jsi to věděla a nechala se opravdu přítelem tak nešťastně ovlivnit? No a nakonec Ti ten přítel kvůli Tvému onemocnění "dal kopačky", no teda povedený přítel

Milý Dane, já jsem už asi dva roky fungovala dost dobře, ty antidepresiva jsem vysadila pomalu... Ruský přítel mě v současné době nemá moc rád, neboť mi říká, že z mého blogu je patrné, že ráda pomlouvám, jsem jednostraná atd.

Nutno podotknout, že můj ruský přítel mi zakázal i hormonální antikoncepci, za což jsem ráda. Antikoncepce hormonální také může vést k depresi.

Nechala jsem se ovlivnit přítelem, ale i tím přesvědčením, že jsem přece silná dívka a když budu sportovat, mít pravidelný režim, tak to půjde bez léků.

Ruský přítel mi nedal kopačky, já odešla. Ale duševně mě opustil on první.

Slečno, jste sympatická a určitě víc pevnější a sebevědomější než mnoho jiných, kteří deprese nemají a často je jiným zapřičiňují svým ignorantským chováním, tedy sobectvím. Naslouchat a být oporou často neumí ti nejbližší a o tom vlastně píšete v blozích nejčastěji. Kašlete na ně, oni o vás nestáli jako o celou bytost, ale jenom o její část, která jim vyhovovala, když to zrovna potřžebovali. A propo, celý duševní stav se dá zvrátit a nepotřebujete psychologa, ani prášky, ale skutečně toho, kdo vám naslouchá a nesoudí. Hezký den

Pane Jiří, jistě svou radu míníte dobře, ale klinická deprese je opravdu něco jiného než depka a pokud jste četl dřívější články slečny Edny, tak jste mohl všimnout, že ona měla depresi velmi hlubokou a navíc farmakoresistentní. U depky Vám může třeba pomoct i společnost dobrých přátel či psycholog, ale u klinické deprese bez farmakologie, pomoci psychiatra, a ještě lépe i psychologa a eventuelně i terapeuta, nezmůžete vůbec nic.