Stojíte v obchodě a nemůžete udržet pláč, protože nemají máslo a vy máte pocit, že se kvůli tomu svět zhroutí. Pak proležíte v posteli několik dnů, občas jako byste se dívala sama na sebe odněkud z výšky a vůbec nemůžete zaručit, co uděláte. Z ničeho nic to přijde, tak pomalu a děsivě a čím vic se bráníte, tím víc vás to požírá. Bez pomoci druhých nejste nic.

Ano, dokážu si bohužel živě představit. Děkuji za sdílení Vaší zkušenosti.