Víte, všimla jsem si Vás už při dřívějších článcích. Mám pro Vás hluboké pochopení a vím (známá je psychiatryně) tak zhruba jak to v těchto nemocnicích chodí....Říkává, že podle toho jak se pacienti sdružují do skupin by se daly určovat diagnózy...

Jen Vám chci ve vší sympatii říct, že tady odkrýváte citlivá místa a leckdo nebude váhat se do Vás trefit....

Věřím, že to ustojíte

Děkuji za Vaši reakci. Ať se trefují. Zdá se, že sděluji osobní informace, nicméně tyhle věci jsou pouhý povrch, informace, které bych sdělila na potkání. Odlehčené, nejdou do hloubky, jen tak pro zamyšlení. Nechtěla jsem psát článek o utrpení. V práci vědí, kdo jsem. Přítel, přátelé také.

To bude dobrý, sice mam se svým psaním ambice nebeských výšin - jak jinak, ale blog jsem si už kdysi psala, pak ho s lehkou hlavou opustila. Ano, každá žena má témata. Kvalita, kvantita.. Kdo se v tom má vyznat.

Kvalita, kvantita a dál třeba inflace slov bez sebereflexe...

Vy se v tom vyznejte!

Vždyť jste to sama začala.

Nejspíš cítíte, že toho máte hodně co říct.

Držím palce ať okouzlení momentálním relativním úspěchem (uvážil bych efekt "něčeho nového") publikování na této platformě, nebude mít negativní vliv na kvalitu toho jak a o čem píšete.

A jedna velkou karmu Vám posílám až od nás z chladného severu. Slečno Edno, vy máte opravdu dar jak se u nas na severu říká "poskládat krásně slova"

To zní až moc krásně - poskládat krásná slova. Děkuji.

Jeden jako obrovska karma a tenhle druhy Vam drzim.

Děkuji pěkně :)

Edno, začnu tím, co je vidět. Jste hezká holka s hezkým jménem, která hezky píše. S upřímností, vtipem a nadhledem. Navíc máte odvahu to vykřičet do světa. To, co vidět není, bude asi komplikovanější, stejně jako u mnohých nás jiných Něco o tom taky vím...

Jste moc milá, děkuji za krásný komentář. To je vždycky komplikovanější u každého. Já se tedy docela ráda chlubím, že už přežiju snad všechno (a ráno jsem se přistihla, jak úplně zbytečně dělám hysterku, tak jsem si zase uvědomila, že to s tou vyrovnaností nebude tak horké :D).

Píšete moc fakt moc hezky...já jsem to naštěstí až do psychiatrické nemocnice "nedotáhl" i když jsem k to mu měl jen malý kousek. Léčbu jsem zvládl doma několika měsíčním polykáním antidepresiv...a podle vyprávění kamaráda, který v Beřkovicích strávil měsíc je to docela očistec, takže respekt a pište dál

Umím si představit, že to pro vás muselo být peklo... Já měla 24hodinovou péči na rozdíl od Vás, takže si myslím, že jste to měl hodně těžké.. Mně antidepresiva bohužel nezabírala, proto ta léčebna. Zabrala mi až elektrokonvulzivní terapie (prostě do mě napálili pár elektrošoků).

Líbí se mi, jak píšete, i že se nesnažíte schovávat svoje nedostatky a možná jen o malinko se děláte lepší. Jste tu příjemným osvěžením. Jen doufám, že vám elán vydrží. Budu se těšit na další pokračování.

V "blázinci" člověk potká úžasné i úžasně divné lidi, se kterými by ho "venku" ani nenapadlo se bavit. Navíc se všemi z nich existují i společné zájmy (nemoc, pilule), takže materiálu bude určitě dost.

Děkuji, to je milé. No já neskromně doufám, že třeba to mé psaní neskončí jen u blogu :D. Ano, občas jsme se s těmi lidmi v blázinci cítili skutečně jako v blázinci.

riskuji, že budete muset nosit nad nosem deštníček, ale napíšu to: díky za upřímnost, každý tu odvahu nemá přitom není co tajit ani za co se stydět... s depresí si nikdo sám neporadí. to je, jako by chtěl operovat sám sobě slepé střevo na kuchyňském stole tupou armádní kudlou. v Bohnicích funguje terapeut Jan Jílek, co píše na IDnes skvělý blog - potkali jste se?

Jenže je jednodušší říct, že máte angínu, poškozenou slinivku atd.. Já jsem v Bohnicích byla po většinu času tak mimo, že i kdybych ho poznala, tak si ho nepamatuji. Ale děkuji Vám za tip, strašně ráda se na jeho blog kouknu.