Drc. Ale jinak

Ten váš blog mi připomíná trapné blogy pana Paroubka. Stejný styl, jen v opačném gardu - já jsem dokonalý/á, moje/můj ex je příšerná/ý.

Doplnila jsem článek o jeho pohled na věc. Tak můžete aktualizovat. Holka s depresí, holka co chce moc drahej šperk, holka se zbytečnou vysokou a bla bla... S panem Paroubkem nesouhlasím. raději paní Paroubková, klidně ta první tlustá a ošklivá, s tou já totiž vždy soucítila.

Milá kolegyně blogerko,

děkuji pěkně za Váš úžasný blog!

Jsem sice o pár let starší než Vy, ale zkušenosti mám stejné. S tou svatbou jsem to zažila jako přes "kopírák".

Nevěšte hlavu! Nevzdávejte se! Jestli je to trošku možné, buďte dobré mysli! Jsem člověkem naděje a věřím, že jednou nějaký muž ocení, jaká jste úžasná žena. Jenom se ještě neobjevil...

Mějte se krásně, Vaše H. R. Šiander

Děkuji Vám, jste milá. Já jsem se svou zkušeností dokonale smířená a šťastná za ty dary odmítnutí. Nejsem moc romantická, svatba představuje spíše pragmatický krok (v nemocnici se s Vámi nikdo nebaví jako s partnerkou, nejste člen rodiny, po x letech vztahu je to pak docela nepříjemné.. dále řešit s potomky, proč se maminka jmenuje tak a tatínek jinak)...

Přeji Vám hodně úspěchů na poli psání i vztahů :).

Děvče, blogínko...ty jsi precizně zhybridizovaný žrout slov a nesmyslů. Inhibitorem je tvůj ženský polohormon, abych ti dodal odvahu v čem jsi tak akorát. BOŽE DEJ MI SÍLU..

My si tykáme? Bůh Vás nezachrání, doporučím pouze jediné - příště ty ženské vežblechty nemusíte číst.