Co vidíš na té hrozné ženské?! Aneb protiklady se přitahují!

Muž si vyjel s kamarády na prodloužený víkend. A vrátil se s překvapivou informací. Jeho kamarádi jsou zaskočeni, že: “on, hezký, inteligentní, relativně zaopatřený si vybral zrovna mě!”   

Což mi přineslo takový ten kuckavý, dobře, spíše dávivý, záchvat zaskočeného soba. Co je na mě tak závadného, že si nezasloužím partnerství svého muže?! A tak jsem zpytovala svědomí. To mi jde náramně; zvláště teď, když jsem redukována na pouhou přecitlivělou těhotenskou hroudu.

Asociální andulka versus báječný bavič  

Můj muž je takový ten typ, co přijde do cizího prostředí, a hned se všemi vtipkuje a konverzuje. Je ta hvězda. Nedávno, když šel s dítětem z grilování, se zastavil jen tak u našeho souseda na návštěvu. Nutno dodat, že jsme nikdy u toho pána nebyli a náš kontakt byl omezen na zdvořilé pozdravení na chodbě. Člověk by čekal, že když vám v devět večer zaklepe chlápek s malým dítětem na dveře, že slyší hrát kytaru a že by se rád přidal, že budete přinejmenším nepříjemně zaskočeni: “co se nám cpe cizí člověk do bytu”. Jenže všechno dopadlo skvěle, teď jsou kamarádi a muž s ním chodí hrát na kytary. Chápete?! Já jsem nedávno v naštvanosti na svého muže ukázala neslušné gesto vztyčeného prostředníčku. A za mužem šel náš další soused, který zbledl a ač se předtím vždy snažil být na mě milý, teď se mi obloukem vyhýbá. Dokonce si pamatoval i jméno mého dítěte! Jak jsem jen promarnila své společnské možnosti! A nyní si myslí, že na něj házím “fakáče”. 

Lemra lázeňská versus dobrodruh dobrodruhů

Muž je akční, byl tolikrát v Indii jako já na Moravě. Vybočoval. Riskoval. Nebál se. Když si mě poprvé přivedl k sobě domů očekával, že nad jeho cestovatelskými úspěchy, tzn. nad vlajkami zapíchnutými na mapě, udělám jedno velké “ach”. Já jen znuděně zakroutila očima a vysoukala ze sebe: “hm”. Možná jsem prohlásila něco jako: “Aha, cestovatelé to jsou ti lidé, kteří mají ubohý vnitřní svět bez fantazie, proto se musí stále někam trmácet”. Přesouvám se, když muž řekne, ale že bych někdy ve svém životě pocítila nutkání “poznat celý svět”, to ani omylem.

Pečující papínek versus spící slonice

Kdo u vás vstává k dítěti? Zvláštní otázka, přece matka, vždyť otec chodí do práce, vydělává. Tak u nás vstává k dítěti pracující muž. Zde jen ten velký rozdíl mezi mnou a mužem. Zatímco on zvládne fungovat po 6 hodinách spánku, já jich potřebuji 12. Myslím, že tohle je pro většinu mužské populace nepředstavitelné, nepřijatelné tabu. Ženská je přece doma! Od čeho je na rodičáku?! Od toho, aby se ve dne v noci starala o dítě. 

Z tohoto seznamu to vypadá, že jsem neschopná, zakomplexovaná chudinka. Ale víte co, já samozřejmě oplývám mnohými kvalitami, jež jsou pro mnohé neviditelné. Třeba píšu tenhle skvělý blog (žejo), hodně čtu, zvládám se přes den postarat o své jedno dítě, zároveň dítě není jediné téma mých hovorů, ale můžete se se mnou bavit úplně o čemkoliv. A navíc protiklady se přitahují, tudíž je jasné, že si muž musel najít někoho jako já, aby náležitě zazářil. Amen.