Mé nejděsivější rozchody

V otázce seznamování jsem žena oplývající speciálním darem, vycítím exota na míli daleko a bohužel s ním začnu rovnou chodit. Takoví muži mají zase nadání na nejděsivější rozchody všech dob.

Seznámení s mužským objektem číslo I.

Velký šéf podnikatel nonšalantně proplouval se sklenkou martini z jednoho večírku na druhý několik let. Nicméně éra Jamese Bonda se přerušila jednou ráno, kdy se polomrtev skácel k zemi. Ani Bond nepřežije hektolitry chlastu. Já jsem se vynořila na scéně několik dní před osudným skácením k zemi.

Asi se mi zalíbila role spasitelky, neboť od té doby jsem navštěvovala pana skoro-chcíplého u nemocničního lůžka každý den (možná jsem kdysi viděla trapácký romantický film z války, kde ošetřovatelka a pacient vytvořili pár snů, jinak to pomýlení mozku nedokážu vysvětlit).

Slečnu Ednu samaritánku zde měly upozornit drobné (čti velké) náznaky typu “s tou doktorkou před tebou se rozešel, protože měla alergii na kočky” a “z paní učitelky si dělal srandu, že nevěděla jak dlouho má podusit maso, aby bylo správně měkké” a “vědkyně pracovala moc, hlídačka dětí zase málo”.

Rozchod s mužským objektem číslo I.

Po skoro 2 měsících léčení uzdravený narcis seznámil popelku Ednu s přáteli, rodinou, uspořádalo se několik společných víkendových výletíčků. A pohádky byl konec. Ano, přesně takhle rychle.

Jeho poslední věta zněla: “Ozvu se Ti zítra.” Zítřek v jeho pojetí už několik let nenastal.

Zhroucená jsem prolévala slzy, nespala obavou, že opět skončil v některé nemocnici či rovnou v márnici. Prostě jsem vymyslela hromadu pěkných kravinek o současném jistě bídném stavu svého milého. Rozhřešení mi dala jeho matička: “Fyzicky je zcela zdráv. Psychicky nikoliv. Odmítá s tebou mluvit, cokoliv vysvětlit.” Takže se mohu jen domnívat, co zapříčinilo můj pád. Jo, ženo, nesplňovala jsi kvóty, tak nazdar.
 

Seznámení s mužským objektem č. II.

Edna “chytrá bedna”, nicméně asi více teoretik než praktik, věděla, že seznámení na baru není úplně nejlepší start snů. Nicméně dotyčného “mládence” mi schválila i má paní matka (i když upřímně ona mi schválila i výše zmíněného a všechny ty hrůzy, se kterými jsem kdy chodila). Jednou jsem u něj přespávala (neptejte se, jak se to vlastně stalo, dlouhé zbytečné povídačky), nicméně přespávala sama, dotyčný návštěvník baru někde intenzivně navštěvoval jiné obdobné zařízení. Kolikrát takto šel rovnou do práce, což mi později vyzvonil jeho spolubydlící. Nicméně tu noc, přesněji ráno, přišel. Nikoliv sám.

Rozchod s mužským objektem číslo II.

Pravá podoba sympaťáka se vyjevila v šest ráno, kdy si domů k jedné dívce přitáhl dívku další. V euforii alkoholové opojení si jednoduše spočítal, že dvě ženy jsou lepší než jedna. Nicméně druhé dotyčné sdělil: “Jsem zapomněl, že u mě přespává setra, pojď vedle.” Zázračným kouzlem jsem se stala členkou rodiny, veliká čest to pro mě nebyla, proto jsem udělala chybu chyb. Stal se ze mě Bůh pomsty, který vstal a šel bušit na dveře pokoje, že: “já teda žádná sestra nejsem”. Letěla jsem z bytu velmi rychle. Za vlasy. Násilně. Tvrdě. Toť ten roztomilý jinoch, se kterým jsme šli párkrát navštívit chronické pacienty se zdravotním postiženým.

Tento zhrzený milenec Romeo II. mi však ještě volal, psal, dokonce vyhrožoval: “Když mi nezvedneš mobil, tak se zabiju.” Odpověď té bývalé hodné slečny pomáhačky: “Pokud se chceš zabít, pošlu k tobě záchranku.” Ticho. Nebojte, žije dodnes.

Dodatek

Laskavý čtenář mi odpustí titulování zmíněných pánů “mužský objekt I. a mužský objekt II.”.

Podobnost s žijícími osobami čistě nenáhodná, nicméně identifikační údaje pozmněněny, celek zachován.

Nyní jsem ve vztahu opět s exotem, nicméně nemlátí mě (zatím), děvky si domů netahá (prý bude, tak nevím) a nechlastá každý den.