Jak se zbavit ženy na víkend

Prostě ji necháte odjet s jejími 14 kolegyněmi do hor. A ve skrytu duše doufáte, že se tam ztratí alespoň na týden. S jejím orientačním smyslem je vysoké procento pravděpodobnosti, že se tam skutečně někde zamotá a nevymotá.

Přítel si doma udělal večírek

Přítel nad mým odjezdem zajásal, pozval domů na večeři své kolegy. Chtěl působit solidně, proto se celá akce musela pořádat bez nesolidní přítelkyně. Nakonec si ostudu udělal sám, vydal se do hospody v županu, jedna děva (nechci být hanlivá, ale když děvu zaměníte za děvku, tak s tím budu také docela v souladu), která ho PRÝ balila (tomu se mi také nechce moc věřit), ho nazvala „Župánič“.

Během večera jsem mu psala patetické sms typu „chovej se slušně a pamatuj, že lepší ženu než jsem já, nikde nenajdeš. Ani v non-stopu.“ Bez odpovědi.

Bylo mi nejprve líto, že se tohohle mecheche nemůžu účastnit, ale když mi následující den v osm ráno volal, že se pozvracel do postele, tak jsem zpětně ocenila, že jsem z bytu vypadla.

Ztracena mezi ženami

Na začátku jsem se snažila být přiměřeně sociální (tzn. společenská), poslední den jsem se již modlila, abych nebyla extrémně asociální (tzn. krutá, na zabití a tak).

Občas jsem byla ztracena v tématech. Což o to, sdělit, že jsem byla v Bohnicích, šlo docela snadno.

Ale vykládat o dalších mých životních zkušenostech už tak lehké nebylo.

Dívčí tlachání

Oblečení ve slevě...  Moje oblečení v největší slevě bylo to, které jsem našla v popelnici. Předpokládám, že na tohle sdělení nejsou mé kolegyně dostatečně alternativní (čti: chudé, prasata atd.), aby to ocenily.

Svatba… Kolegyně hodně mluví o té romantické, bílé svatbě, která prý nejlevněji vyjde tak na 150 tisíc. Pochybuji, že někdy budu mít zbytečných 150 tisíc.

A svého nastávajícího na ten úřad asi potáhnu v okovech, protože mě si prý nikdo dobrovolně nevezme (teď jsem zapomněla, který úžasný vtipálek řekl tohle „moudro“).

Celé si to představuji docela underground, v šatech za dvacku, piknik mezi klíšťaty, bez příbuzných a čumilů, jejichž jediný zájem spočívá v jídle a pití zadarmo.

Hovory o partnerovi… Sdělila jsem kolegyním, že jsem teď ve zkušební lhůtě (tzn. během tří měsíců zkoušíme s mým milým, kdo se z toho soužití dříve zblázní). Nějak to nepochopily.

Přeživší

Víkend jsem zvládla, ve zdraví jsem se vrátila domů. A přítel nikde, žádné uvítání, žádné velkolepé vyznání o tom, jak jsem mu chyběla. Byl někde s kamarády. Jakožto hysterka jsem mu chtěla udělat pořádnou ostudnou scénu, jenže když jsem dorazila na místo činu, tak už tam seděl jen s jedním kamarádem a nikde nikdo. Tak jsem si své výlevy nechala na jindy, bez publika to nemá smysl.

Dodatek: některé kolegyně projevily zájem o můj blog, možná už ho našly, mám je ráda, tak je chci před blogem uchránit..