Muži výletují s dětmi aneb pivo, pivo a ještě pivo

Když si drsní otcové vyrazí na víkend s dětmi a nedrsné matky doma zmírají hrůzou. Šest otců a šest dětí se vypravilo na čtyřdenní dovolenou. Navzdory všem předpokladům se mi dítě vrátilo bez viditelné fyzické újmy.

Před cestou

Edna á la cynická hrdinka několik týdnů před odjezdem vesele roztrubuje, že se na sladké čtyři noci stane opět slečnou bez závazků. 

Edna á la hormony ovlivněná parodie sebe sama pár hodin před odjezdem klečí před mužem a úpěnlivě prosí, aby zůstali doma. Slibuje hory doly. Blábolí nepodložené nesmysly o nevědomých raných traumatech, dceři kvůli rozluce s matkou předpovídá budoucnost chorého neurotika. 

Před, během a po výpravě

Strážce mravů Edna první: “Prosím, nechlastej.” 

Sebevědomý samec: “Jasně, budu dokonalý abstinent!” 

Trapácká naivka: “Slibuješ?” 

Hurónský smích.

Četli jste onu jistojistě skandální aférku, jak opilé matce vypadlo mimino z kočárku? Necítím občanské znepokojení nad tím, že dítě okamžitě neputovalo od saďourské matky pryč. Naopak mi to přináší zcestné uklidnění, že pokud policie zmerčí mého podroušeného muže s dcerou, tak udělá jen “tyty!”. Pravda, padat by mu nemusela.

První noc je nejdůležitější

Muž v té kovové dřevěné bedně jménem rekreační chatka o půlnoci zalehne k nefungujícímu přímotopu. Na dítě nakupí přikrývky a spacák, sám spí jen v mikině. Jistě, obětavé gesto milujícího otce. Ovšem ráno již střízliv zjistí, že přímotop je v pořádku, v nepořádku byla jen jeho zvýšená hladina alkoholu v krvi. 

Přes den

Muž mě ukázkově zásobí snímky rozesmátého dítěte. Ovšem v našem případě je fotografický materiál poněkud nespolehlivý zdroj. Páč dcera pokrytecky hází bezzubý úsměv do objektivu i během největšího amoku. Řev, úsměv, řev. A tak muži usilovně telefonuji, ovšem on mi to ještě usilovněji nezvedá. Pche, prý nedostatek signálu.

Další dny

Mám drobné výtky typu jakože proč naše dítě nikdy nemá čepičku, když ostatní děti kolem ji mají. Ale držím se, mlčím, předstírám, že nejsem úchylácká furie, co řeší každou prkotinu.

Muž mi volá druhý den, že je zničený a že přijede o den dříve. Signál zázračně obnoven!

V sobotu signál opět nefunguje. Funguje až kolem osmé večer, kdy mi zkroušený muž oznamuje, že mu všechny vlaky ujely.  Mou žádost o vysvětlení “ujetých vlaků” opět signál neunese a nevím nic.

Návrat 

Po příjezdu mi strčí dítě do náruče a plácne sebou do postele. Žádné dojemné řečičky o tom, jak postrádal svou úžasnou ženu. Kdepak. Zavelí: “Ticho.”

Ještě z čerstvě povlečené postele zahlaholí, že se čtyři dny nemyli, protože to “prostě nestihli”. Tak ať si z dítěte laskavě špínu odrolím. Počítám minimálně do stopadesáti, abych se trochu uklidnila a s velmi upřímným, milým a krásným úsměvem prohodím: “A kdy zase vyrazíte na dovču?”