Představení hlavních postav
Veganka je takový prototyp věčného studenta, dívka skoro třicetiletá, budoucí magistra filozofie. S výše zmíněným by mohla hrdě stát v čele průvodu “s humanitním vzděláním práci leda za kasou najdeš”.
Veganka si našla muže mladšího, překvapivě také studenta filozofie, což jsem jí trochu prakticky a hodně povrchně vyčítala: “Kdo vás sakra bude živit?!”. Sdílí spolu pokoj na koleji a ideu života minimalistického a nematerialistického, když jeden čas dojídali zbytky po cizích lidech z místního přezdravého bistra, tak jsem měla pocit, že lépe už to své tzv. uskromnění praktikovat nemůžou.
Uvedení do děje
Evropu procestovali s báglem na zádech, stopovali a přespávali pod širákem. K nám přijeli ve stavu bídném, vyčerpaní a špinaví. A takto je poprvé uzřel můj muž, který se s velkolepostí jemu vlastní zhostil úlohy Ďábla. Ďábel ví, že naši hosté zaručeně nejedí maso, nicméně vytáhne těžký kalibr v podobě tataráku. Se sladkým úsměvem na tváři se producíruje se syrovým masem a nabízí jej návštěvníkům. Byt smrdí jednak příchozími, jednak tím úžasným chodem
Vegani se umyjí a vyperou oblečení. Ďábel ostentativně odchází, on má přece na starosti důležitější věci než je pohoštění přátel své drahé polovičky. Trochu si oddechnu, už žádné maso!
Střet s Ďáblem
Čas plynne krásně a pokojně, vyprávíme si zážitky, vaříme veganská jídla, hrajeme společenské hry. Drama začíná s návratem Ďábla na scénu.
Ďábel: “Prý jste byli i na nějakém hippísáckém táboře.”
Introvertní student filozofie: “Hm.”
Ďábel: “Takže praktikuje takovou tu volnou lásku?”
Bojovná studentka filozofie: “Co přesně myslíš, když říkáš volná láska?”
Ďábel: “Nezávazné muckování, skupinový sex a tak.. Jaký byl vlastně váš první sex?”
Introvert si introvertně mlčí.
Ďábel: “Jestli chcete, tak vám popíšu svou první soulož.”
Introvert se snaží: “Víš, nepřijde mi úplně vhodné řešit to tady a teď.”
Ďábel: “Však jste novodobí hippies, panebože!”
Edna: “Ďáble, nechceš sklapnout a jít spát? Víš, že zítra vstáváš do práce?!”
Ďábel, ten malý satanáš, se vystrnadit nejdříve odmítá, nicméně naštěstí on pochází z toho kapitalistického, konzumního pekla hypoték, takže představa ranního budíčku ho přece jen donutí opustit bitevní pole.
Vyhoštění Ďábla
Další dny se v zájmu harmonie snažím Ďábla separovat od přátel. Občas se to nedaří.
Ďábel podbízivě: “Jsi levičák? Víš, já jím v mládí byl.” Ach, jaký to stařec ve svých 34 letech!
“Ne, my jsme anarchokapitalisti.”
Ďábel cítí, že mu ujíždí vlak: “Aha. To je teď jako in?”
Po dalším zmařeném pokusu o hovor se Ďábel dobrovolně izoluje v naší ložnici, kde se mě snaží zlanařit do veganské opozice: “Vždyť už to vaří 5 hodin!”
Edna: “Nevaří, pečou 4 hodiny cosi jako švédské koblihy.”
Ďábel: “Není normální, aby okupovali tolik hodin naši kuchyni!”
Edna: “Jsou snová návštěva! Sami napečou! Nemusím se o nic starat!”
Závěr se blíží
Čas plyne opět krásně a pokojně. Nicméně vždycky může být hůře! Hůře pro nebohého, zdecimovaného Ďábla. Vegani a já organizujeme piknik u nás doma pro další společné přátelé, známé a známé známých. Ďábel rezignuje, definitivně se zabarikáduje v ložnici, vystrčí hlavu teprve po desáté hodině večerní, aby mě vztekle upozornil, že moji kumpáni ruší noční klid a ať si laskavě zjednám ticho. Stylizuji se do role nejvíce tolerantní hostitelky a maximálně neohleduplné partnerky, takže vzkaz opomenu vyřídit.
Po 3 nocích nastává kýžený přesun Veganky a Vegana do dalšího města. Ďábel plesá. Já si gratuluji, všichni živí, dům stojí, vztah s Ďáblem zachován. A pak se postupně polehounku Ďábel přeměňuje na skoro normálního jedince.
V touze po udržení partnerského blaha jsem slíbila svému muži (bývalému Ďáblovi), že už Veganku a Vegana v nejbližší době nepozvu. Ano, vím, že soutěž přítelkyně roku bych i tak totálně projela.