Víkend s přáteli (vítejte v pekle)

2. 04. 2019 7:07:07
Před víkendem se těšíte. V neděli si oddechnete, že se podobné srandičky konají jednou ročně. Pak zazní hláška, která to zabije: “Tak za týden vás zvu na oslavu svých narozenin.” A vám zděšeně běží hlavou, zda to není příliš brzy.

Počátek

Na počátku byl můj muž. Muž měl kamarády. Postupem času si kamarádi pořídili rodiny. Postupem dalšího času ženy přestávaly tolerovat víkendové ožíračky. Moudří muži přišli s nutným kompromisem v chlastačkáčkách za přítomnosti rodin. Na množství alkoholu se nic nezměnilo, nicméně před partnerkou se to lépe obhahuje jako “rodinná akce”.

Než se vyrazí

Samotný pobyt se plánuje minimálně půlrok dopředu. Protože sehnat ubytování pro tolik lidí je lahůdka (20 dospělých a 10 dětí). Také jsme nároční, ale naše požadavky se málokdy shodují, mnohem častěji si vzájemně odporují. Nastává několikaměsíční období uraženého ticha, které je překonáno překotnými souhlasy všech se vším, protože “je mi to vlastně jedno”.

Edna jede!

Muž je dobrodruh, proto do Octavie nahňácá všechny nesmysly nutné pro 4 měsíční dítě (zainteresovaní vědí, náš maxi kočár je ještě zanedbatelná položka), dvě kytary a navrch svezeme i těhotnou a jejího milého. Jsme narvaní tak, že si myslím, že je to nutně nezákonné. Ale říkejte to muži, který je na sebe náležitě hrdý.

Na cestě

Těhotná s dítětem mají společnou zábavičku v podobě zvracení. Dítě teda zvrací a brečí současně, tomu chudák těhule nemůže konkurovat. Muž si myslí, že trasu ZNÁ LÉPE než navigace, díky čemuž máme hodinovou zajížďku.

V cíli

Dorazíme zničení a jako poslední.

Novopečené matky si vyprávějí porodní zážitky. Těhotné se opět začne zvedat žaludek.

Zazní stěžejní otázka: “Proč nepřijel T.?”

Je vyslovena stěžejnější odpověď: “Nějak se provalilo, že rok spal s přítelkyní V., protože cítíme solidaritu s V., tak T. nedostal pozvánku. Ale dal bych tomu tak rok, příště už ho bereme taky.” A takhle to v partě chodí. Nejsme milí lidé.

Průběh 1. dne

Dějí se takové ty povrchní věci, které se na dovolených běžně provozují (procházky, obídky a další). Popisem nikoho nehodlám zatěžovat.

Důležitý je poznatek, že máme s mužem shodný talent na “vím vše nejlépe”.

Teoreticky umím skvěle vychovávat cizí děti a můj muž se chronicky nevyspalé matce číslo 1 snaží vnutit, že “její dítě spí úplně normálně”. To je i na mě silný kalibr: “Nech ji být! Copak jsi s Adámkem strávil noc?”. Matka číslo 1 je nicméně tak vyčerpaná, že závistivě okukuje mimina ostatních, nad nimiž vzdychá blahem “to je ale hodný andělíček”, nevadí, že dotyčný tvor křičí jak o život a rozhodně jako andělíček nevypadá. Matka je v té fázi, kdy by jakékoliv dítě vyměnila za to své.

Matka číslo 2 prohlásí, že její nejmladší dcera je hysterický ďábel a zpoza rohu se ozve, že je holčička celá maminka. “Je přece psychologicky jasné, že tvoje averze vůči dceři pramení z vlastního sebenepřijetí,” řekl psycholog-laický amatér po x pivech.

Matka číslo 3 by si nejraději na další dítě pronajala něčí dělohu, protože těhotenství pro ni představuje noční můra.

Konec 1. dne a začátek dalšího

Hotelové stěny jsou tenké, díky čemuž jsem na své dítě napojená jak nikdy, slyším každé otočení, ve tři ráno ji krmím v koupelně a modlím se, aby to krátké kníknutí mezi sousty nevzbudilo celý hotel. Oddechnu si úlevou, když o chvíli později začne vřeštět cizí škvrně. Sdílené utrpení nebolí! Skoro.

Průběh 2. dne

Vypiju čtyři espressa, protože jsem někde četla, že “káva přináší pocity blaha”. Nepřináší.

Po výletě (opět takové to krásné, nudné, sluníčkové povyraženíčko) se vracíme se na hotel, kde nám oznamují, že pro naši skupinu vyčlenili samostatný oddělený salonek. Je to jasný, ostatní hosté si stěžovali. Vynadám svému muži, že to s tou svou noční košilkou v hotelové restauraci přepískl, hned vzápětí cpu další ženě svá vyčtená moudra o vztazích: “Měla bys být k partnerovi tolerantnější.”

V podvečer nacházím svého muže s dítětem a kytarou, jak si v salonku pro 50 lidí osaměle brnká na kytaru. Neptám se.

Konec výletu

Neloučím se. Přijde mi to zbytečné, když se za týden uvidíme.

V autě se opět řve a zvrací. Naivně si kupuji trojitou dávku espressa pro obzvlášť zoufalé lidi, pocit blaha se také nedostavuje! Bloudíme, nicméně naše zajížďka je jen 30 minut, jsem tolerantní, hodná ženuška, takže muži gratuluji k zlepšení: “Třeba jednou někam zvládneme přijet včas.”

Dodatek: Na Facebooku přátelé sdílí, že se jednalo o skvělý víkend. Přemýšlím, zda dát odkaz i na tohle. Pozvou mě ještě někam?

Autor: Edna Nová | úterý 2.4.2019 7:07 | karma článku: 37.06 | přečteno: 4232x

Další články blogera

Edna Nová

Když si socky berou hypotéku

Víte, jsem puritánská zpátečnice, která opovržlivě kroutí hlavou nad “užívejte nyní, zaplaťte později”. Vysmívám se lidem, kteří si půjčují na mobil. A teď mám sama dluh na třicet let! Titulujte mě Královna paradoxů Edna první.

19.5.2019 v 11:33 | Karma článku: 42.83 | Přečteno: 12489 | Diskuse

Edna Nová

Sex s ex?

Je zvláštní tragikomická kategorie “poprvé”. Připomíná nepovedenou scénu ve filmu, trapný pokus o vtip, který uráží divákův vytříbený vkus. Krátká vzpomínka na mého ex.

11.5.2019 v 18:15 | Karma článku: 36.28 | Přečteno: 11400 | Diskuse

Edna Nová

Dva muži pro jednu ženu aneb polygamie v praxi

Výletíček s mým mužem a single kamarádem přinesl nové vztahové drama. Začala jsem si klást otázku, zda není pro ženu jeden manžílek málo. Vycházela jsem z principu “když dojdou síly jednomu, tak zaručeně zbydou druhému".

6.5.2019 v 13:09 | Karma článku: 35.22 | Přečteno: 4068 | Diskuse

Edna Nová

Vyhoďme blázna z kola ven aneb co si myslíme o schizofrenii

Teď je hodně moderní mluvit o své duševní nemoci. Nicméně abyste byli “IN”, tak musíte mít správnou (tzn. veřejností akceptovatelnou) diagnózu. A mezi správné diagnózy schizofrenie nepatří.

26.4.2019 v 10:30 | Karma článku: 35.56 | Přečteno: 3091 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Barbora Balková

Já na to mám

Dnes jsme se vypravili na svatbu, protože dítě přece není na překážku běžnému životu, ba naopak! Život s ním je jedinečné obohacení jinak příliš poklidného a nudného života.

25.5.2019 v 22:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 78 | Diskuse

Hana Bordovská

Nové role, které mi Emma přisoudila

Dítě vám dá nádherný dar. Učiní vás matkou. A kdyby jen to. Ono vás učiní ještě mnohým dalším. Je to velké požehnání. Takže kam mě Emma dostala a co všechno si čistě teoreticky budu moct napsat do životopisu?

24.5.2019 v 19:50 | Karma článku: 8.80 | Přečteno: 273 | Diskuse

Viktorie Beso

Cukr free!

Měsíc bez cukru, to se snadno řekne, ale mnohem hůř udělá. Jsem mlsná jak koza, na cukru závislá. Ale taky pěkně tlustá koza, takže jsem si vymyslela Challenge69.

24.5.2019 v 13:39 | Karma článku: 23.22 | Přečteno: 707 | Diskuse

Andrea Hynková

Zlom mu nohu!

Jestli jsem o něčem přesvědčená, je to fakt, že rozumím hokeji, jsem na něj přímo odborník! Jestli je o něčem můj budoucí muž přesvědčen, tak o tom, že hokeji absolutně nerozumím...

24.5.2019 v 12:08 | Karma článku: 19.70 | Přečteno: 898 | Diskuse

Jana Majová

Pečují o svého blízkého. Víte vůbec, že existují?

Pečující osoby. Lidé, kteří se rozhodli věnovat část svého života svým blízkým. Malou nebo podstatnou část. A někteří život celý, to tehdy, když se starají o své vážně nemocné děti. Sami jsou prakticky neviditelní.

24.5.2019 v 10:58 | Karma článku: 27.13 | Přečteno: 938 | Diskuse
VIP
Počet článků 49 Celková karma 36.06 Průměrná čtenost 5303

Asociální extrovertka. Cynik. Neúspěšná zakladatelka čtenářských klubů. Povolání nejisté. Milovnice absurdit. Propagátor deprese a jiných anomálií. Píšu knihu!

Kontakt: ednabloguje@gmail.com

Najdete na iDNES.cz