Můj muž je Magor (ano, s velkým M, prosím), což i vysvětluje, proč si našel mě.
Magor došel k názoru, že náš byt je pro dvě osoby přílišný luxus. Zároveň měl velkolepou a velkohubou vizi, že sdílené bydlení je cesta, která nás vyvede z “temna sociální izolace do nadějných zítřků pospolitého komunitního nebe” (zkráceně řečeno v mládí ujížděl na seriálu Přátelé, kde x lidí sdílí jeden bejvák a je to zatraceně cool a vtipné).
Já racionální: “Nejsme Severokorejci! 3 plus 1 je normální český standard.”
Velký pan světaznalý: “Podívej na Moskvu, žijí tam v garážích. Vzpomeň si na dokument o bydlení v Tokiu.”
Já orientovaná časem a místem: “Jsme v ČR.”
Prorok zhouby: “Střední třída zaniká. Vlastní bydlení bude pro naše děti nedostupné!”
Já opět racionální: “Proč mám tedy trpět už nyní?”
Filosof zkázy: “Utrpení přináší osvícení.”
Já opět racionální a trochu hysterická: “Jsi magor!!Takže chceš někomu cizímu pronajímat pokoj pro hosty?”
Fanatik: “Budeme žít s přáteli, s Ježíšem a jeho učitelkou!”.
Teď vysvětlení.
Ježíš Kristus je muž kolem třicítky, takový buddhistický mnich, který tedy souloží, ale jinak žije docela skromně a asketicky, nepotřebuje mnoho, jen marihuanu a kytaru, ve zbylém čase prostě bloumá v duchovních sférách veškerenstva.
Paní učitelka je jeho přítelkyně, ujíždí na čokoládě, respektuje duchovní požadavky Ježíše, nicméně i na ni je někdy silné kafe, když jí sdělí, že nad nimi právě letí UFO, to se pak neubrání a začne i samotnému Ježíši kázat o neexistenci mimozemských mužíčků.
A tak jsme o tématu společného žití ve čtyřech hodně debatovali po hospodách.
Protože jsem všichni takové sluníčkové, naivní bytosti, tak jsme se rozhodli do toho jít alespoň na zkoušku. Nezávazně (oni si radši podrží svůj byt), krátkodobě (tak dlouho, dokud se nepovraždíme).
První den byl fajn, to jsme byli všichni v práci.
Ježíš uvařil večeři, Ježíš má tendenci jíst, až v okamžiku, kdy je vše dokonale uklizeno, hrnce po vaření umyty. My ostatní jsme sobci, tak se najíme ve třech. Ježíš jí později sám studené jídlo. Cítím se trochu hloupě, utěšuji se tím, že je prý zvyklý trpět.
Paní učitelka tráví v koupelně dvě hodiny, Magor je značně zaskočen, on přece tráví v koupelně dvě minuty a já deset, Magor jde kázat Učitelce o ekonomické a ekologické neudržitelnosti tak dlouhého sprchování. Učitelka odpoví: “Mám menstruační kalíšek, nosím si vlastní brčko, nakupuju v sekáčích, tak mě laskavě nech alespoň si pořádně umýt vlasy!”
Druhý den byl snesitelný, to jsme také byli v práci.
Vařil Magor, učitelka ze salátu vypreparuje papriku a okurku, zůstane jen rajče a balkán, maso odmítne úplně. Magor s učitelkou se hádá o kvalitě stehenních řízků. Ježíš myje nádobí, jí opět sám. Už mi to ani nepřijde vůči němu blbé.
Protože je pátek, Magor vytáhne pivo, Ježíš trávu, učitelka čokoládu, já víno. Stále se Magor dohaduje s učitelkou o masu. Ježíš píše seznam toho, co jíme všichni. Po nějaké době to vzdá, zavře se do pokoje, kde hraje na kytaru a hulí trávu.
Učitelka nás ponouká ke společenským hrám, Magor to sabotuje a pouští fotbal. Ve dvou se hrát nedá, učitelka své vzdělávací hry uklízí se slovy “že si zahraje s dětmi v pondělí ve školce”.
Třetí den byl mírně nesnesitelný, všichni jsme byli doma.
Ježíš nevychází z pokoje, prý tam medituje.
Učitelka nás chce vzít na procházku. Jdeme ve třech na naučnou stezku, kde se zhádají nevímkvůličemu.
Nevaří nikdo, protože jsme nenašli žádné jídlo, které by jedli všichni.
Já se také zavírám do pokoje, neumím však meditovat. Slyším hádku, nevímkolikátou.
Čtvrtý den byl skvělý, zůstali jsme doma sami s Magorem.
Ježíš vyleze po promeditovaném dni konečně z pokoje a pronese: “Odcházím.”
Učitelka odchází také. Je ticho.
Patý den si přijdou pro věci, všichni se objímáme, vtipkujeme, máme opět pocit bratrského souznění.
Prý někdy zajdeme do restaurace na večeři, budeme jíst alespoň hezky pospolu ve čtyřech.
O měsíc později si sdělujeme, že to společné bydlení bylo vlastně fajn, že to třeba opět zkusíme, až budeme mít děti.