Jsem romantická jako každý průměrný chlap

Což muže trochu vyvádí z rovnováhy. Čekají něžnou, éterickou dívkou a dorazí cynická potvora s plnou pusou trapných šovinistických keců.

Nevěřím na lásku na první pohled. To prostě nefunguje, i když se snažím brejlit o sto šest.

Nemám ráda romantické slaďáky. Má nejoblíbenější filmová romance končí tím, že hlavní hrdina pošle svou „osudovou ženu“ doháje.

Nepotrpím si na květiny. Na druhou stranu, když nějakou omylem dostanu, tak to rozkecám před všemi svými kamarádkami, vyfotím ji a sdílím na Instagramu (abych alespoň na tom Instagramu působila žádaně).

Svatby a ty další kýče

Na svatbách nepláču dojetím. Většinou se prostě nudím a kladu blbé otázky typu „víte, že 70 % manželství končí rozvodem“ a sděluji pravdy, které nikdo nechce slyšet: „ženich je můj bývalý přítel a já jsem vážně ráda, že si ho bere někdo jiný.“ No jsem roztomile na zabití.

Má představa ideální svatby je dosti nekonvenční. V šatech ze sekáče, na úřadě, bez lidí. Dát si svíčkovou a oslavit to na louce s lahví vína. Pak to možná někdy sdělit ukřivděným příbuzným (takže mami, babičko a další citlivé ženské duše, tímto vám oznamuji, že pokud se náhodou někdy vdám, tak to bude bez Vás).

Nerozněžňuji se nad novorozenci. Protože vám vážně přijde krásné takové malé cosi, co je rudé a svraštělé? Nejlépe, když to nějaký nesoudný magor (rodič) vyfotí ještě zakrvácené?

Nechápu osudovou velkolepost Romea a Julie. No tak se dva puberťáci bezdůvodně zabili. Co na té smrti mám opěvovat?

Nemám idealistické představy o tom, že budu mít dvě holčičky a jednoho chlapečka, přičemž holčička bude Sára, Dominika a chlapec Tomáš. Když mi někdo sděluje své „představy“ o dokonalé rodině, která navždy žila šťastně a spokojeně v domečku za 10 mega, tak přemýšlím, že si půjdu asi fakt hodit mašli.

Nedělám si iluze o mužích…

Po většinu života nevěřím v tu jedinou osudovou lásku… Cože je občas docela škoda, kdybych věřila na prince na bílém koni, tak bych si odpustila všechny ty své vztahy s nezaměstnanými, alkoholiky, sociopaty a tak.

Nepředpokládám, že mi muž bude věrný po celý život… Asi bych to neměla říkat, ale k nevěře bych se asi po deseti letech vztahu tvářila celkem shovívavě (chápu, že se v určitém úseku stanu nepřitažlivou a otravnou).