Co žádný muž nikdy neocenil

Očekávala jsem, že muž dokáže ocenit alespoň vnější krásu ženy. Bohužel. Naivně si myslela, že když odsuzuji Padesát odstínu šedi, neobdivuji předražené nesmysly, tak najdu s muži stejnou řeč. Omyl. Berte to prosím s nadhledem.

Vzhled…

Že mám hezká prsa… Ex je označil jako „docela přijatelná“ a nechápal, že se kvůli tomu rozčiluji. Má ňadra pochválil až dodatečně, když si našel přítelkyni svého věku (tzn. kolem čtyřiceti).

Skromnou dívku s knihou…

Že čtu… Slyším otrávený tón: „Ty už zase čteš?!“

Že nepotřebuji luxusní dovolené… Ruský přítel nepříčetně: „Já s tebou pod žádný stan nepojedu, to je pod mou úroveň.“

Že nevyhazuji peníze za drahé oblečení… „Nechceš začít chodit do normálních obchodů jako každá ženská?“ Poté, co se chlubím značkovými šaty, které jsem koupila za 45 korun v sekáči.

Povahové rysy…

Že jsem flegmatická… „Nejsi schopná projevit žádné emoce.“ Protože nekřičím, když najdu pod postelí ponožky. Protože nekřičím, když přijde opilý. Protože nekřičím, když zapomněl na mé narozeniny.

Že jsem vášnivá… „Hele, nepřeháníš to s tou svou láskou?“ No tak sorry, jsem ho chtěla mile uvítat polibkem a informací, že večeře je na stole.

Že chci pomoc „tchyni“ uvařit oběd… Naštvaně: „Musela jsi mé mamince říkat, že ta bramborová kaše z pytlíku, kterou jsme měli k obědu je hnusná?“ No já jen jeho mamince navrhla, že jí ráda pomůžu uvařit oběd a že můžu udělat bramborovou kaši z brambor. Mě nějak nepochopila.

A nepodléhám hloupým módním trendům…

Jak žena s Pandorou na krku a s kabelkou Obag přes rameno vyrazí do kina na Padesát odstínu šedi

Pandora je předražená bižuterie. Navzdory tomu se před ní na Valentýna a před Vánocemi stojí hodinové fronty, což mě vždy neskonale fascinuje. Muž ve frontě. Muž ve frontě na drahý kýč. Má vůbec někdo rozum? Drazí, až mi bude chtít koupit nějaký šperk, tak prosím zlato a drahé kameny, ono to vyjde skoro nastejno jako ta Pandora. (Pro rejpaly, žádné obdobné dary od muže nečekám, poslední zlato byly náušnice od mého tatínka… Jo a ten zásnubní prsten bych také někdy ráda dostala, ale moje rodina si myslí (z nepochopitelných důvodů), že aby si mě někdo vzal, tak mu budou muset zaplatit… A já teď nějak nevím, protože nevlastní tatínek zrovna ukončuje podnikání, takže to s těmi penězi asi také nedopadne. Smůla. Smůla pro muže. Ne pro mě.)

Obag je plastová taška, taky drahá. A nosí ji půlka Prahy. Proč panebože? Proč kupovat něco, co má do originality tak daleko? Já kabelky moc neužiji, většinou sebou tahám tolik věcí, že bych potřebovala spíše lodní kufr.

Padesát odstínů šedi asi zná každý. Já nemám dostatečnou slovní zásobu na objasnění této pofidérní záležitosti.