Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O randění s arogantním snobem (absurdní tragika)

14. 08. 2017 7:22:40
Nemám ráda aroganci. Nemám ráda snoby. Navzdory mému nulovém očekávání jsem si s ním domluvila více než jednu schůzku. A celé to skončilo na JIPce (já jsem v tom fakt nevinně).

Jeho profil na seznamce

Věděl (nebo se tvářil, že ví, co chce). Měl lehce břitký humor. A byl evidentní narcis. Vyčníval.

A navíc byl opakem muže, který se mě snažil získat před ním (občas jsem přitahovala ty plaché chlapce, chlapečky bez sebevědomí, které jsem tak trochu šikanovala a od kterých utíkala – zasvěcení vědí, muž, který mi věčně pištěl do telefonu a naříkal: „Vůbec tě nezajímám, ani jsi mě v parku nevzala za ruku.“ Já: „Prosím, nehysterči, mohl jsi mě vzít za ruku ty.“).

První rande

Dojem se potvrdil. K jeho dokonale upravenému zevnějšku a chování mi vyvstal prototyp současné ideální ženy (vkusná blondýna na podpatcích, extra klasa, ne úplně blbka, ale taková ta, co se orientuje v politickém dění, zároveň čte také stupidní ženské časáky a její nejčastější problém je, že nemá vhodné šaty na party). Tenhle svůj poznatek jsem mu sdělila, nesouhlasil, ale ani se neurazil (za což získal plusové body).

Bylo zřejmé, že umí na lidi udělat dobrý dojem, jasný charismatický sympaťák (plus?! minus?!) Neudržoval příliš oční kontakt, což mě trochu dráždilo (sakra, já přece sedím naproti tobě). Na rozloučenou mi chtěl dát pusu na tvář, odvrátila jsem se (moje plus i minus).

Rozhovor s mou matkou po schůzce

M: „Ty jsi mu nedala pusu?!“

E: „Ne.“

M: „Já bych s někým líbala hned.“

E: „Ty máš manžela.“

M: „No právě.“


Nečekala jsem, že se ozve. Bylo mi jasné, že nesplňuji ty jeho přehnané nároky. Ani jsem je netoužila splňovat, nechtěla jsem být jeho hýčkané zvířátko.

Ale on se ozval. Ten večer. Myšlenka na to, že nechci být jeho mazlíček, mě přešla skoro okamžitě (ach, ty ženy!). Mimo jiné mi poslal mi své staré šovinistické, materialistické fejetony. Bylo to dobré, byl tam určitý vtip i dávka inteligence. Feministka by ho zabila. Já tyhle věci neprožívám.

Psal mi. Komplimenty jsem nebrala moc vážně. Působil jako někdo, kdo se lehce nadchne a lehce vyhasne.

Druhé rande

Vypila jsem nějaký drink a vykouřila příliš mnoho vodnice... Takže si nic moc nepamatuji. Snažil se mě políbit. Neodtahovala jsem se od něj, jen jsem byla blízko. Užívala si jeho blízkost. Jiskřilo to a dost! Matka už mou líbací situaci radši ani nekomentovala. Pro ni jsem byla už beznadějný případ (díky, mami).

Intermezzo (hodně hodně blbý intermezzo)

Skončil v nemocnici. Takže dalších cca 14 schůzek proběhlo v krásně sterilním prostředí. Čekala jsem výslech od sester, kdo jsem a proč tam jdu. Připravovala jsem si, jak suverénně řeknu „přítelkyně“, i když jsem ho vůbec neznala (známá, kamarádka znělo hrozně). Naštěstí jsem nikoho z personálu nezajímala.

Přátelé mě v tomto vztahu velmi podporovali. Skoro doslovný rozhovor s mou drahou kamarádkou (občas bych ocenila, kdyby nebyli přátelé až tak upřímní)

K: „Ty chodíš navštěvovat cizího chlapa na jipku?!“

E: „On není cizí.“

K: „Jsi magor. Takových jako ty má na každém prstu deset.“ (Ona má přece ty zkušenosti!)

E: „ Dík, za povzbuzení. Jsi zlatíčko.“

K: „Já Ti říkám pravdu. Hodný, blbý holky stejně nefrčí. Na to nikoho nesbalíš. Ještě tam potkáš jeho manželku a budeš mít průšvih.“

E: „Nemá manželku.“

K: „ To nikdy nevíš.. Viděla jsi snad jeho občanku?" (Jasně, běžně ověřuji mužovu totožnost)

V nemocnici jsem pochopila, že je více než arogantní snob (což jsem mu také sdělila, nad tím arogantní snobem se nepozastavoval). Ale rád lidi ovládá, zkouší, kam až může zajít (to jsem mu nesdělila, jen to pocítila).

Jeho maminka: „Vy jste tak hodná, že za ním jezdíte každý den.“

Moje máma: „Jen tam koukej jezdit a buď na něj hodná.“

Má kamarádka: „Ty se jako nudíš, že tam jezdíš každý den?“

Jak vidno, každý na to má svůj vlastní názor.

Víkend s přáteli

Má společenská duše jásala. Velmi. Po dlouhé době muž, který mě vzal mezi své přátele (ostatní muži se za mě snad styděli?!). Až na ty drobné záseky.

Opilí kamarádi (bez jeho přítomnosti, skoro ve dvě ráno)

„No on s žádnou teď moc nevydrží...“

„Z tenistky byl nadšený a za týden byla fuč...“

„No prej byla úplně blbá...“

To vás povzbudí. To vám dodá sebedůvěru. Přenesla jsem se přes to svým flegmatismem a závěrem, že pokud on si myslí, že někde najde lepší, tak ať si ji jde hledat (což bylo trochu kruté prohlášení vzhledem k tomu, že se mu po hospitalizaci špatně chodilo).

Přítelkyně jeho kamaráda

Snažila se vyzvídat. Dívčí zvědavost. Ačkoliv jsem bytost komunikativní, zde jsem radši mlčela.

P: „A jak to mezi vámi vypadá?“

E: „Normálně...“

P: „Tak dobrý?“

E: „Hm.“

P: „Hele, on asi moc lásku navenek neprojevuje, co?“ No a? Mému ženskému ucho to trochu znělo jako „no moc nadšený z tebe teda není“. Na to jsem fakt neměla co říct, tak jsem šla radši skočit do bazénu (v šatech). Zaplať bohu za ty bazénové dary.

Ač to tak nevypadá, tak jeho přátelé se mi zdáli skvělí (bez sarkasmu).

I moji přátelé jsou skvělí, jen "trošku" skeptičtí. Kamarádka to celé komentovala: „No on se ti asi jako vážně libí... To máš blbý." Tak díky.

Závěr: Nechoď holka s vlkem ven!

Pokud vás to zajímá: Po tom víkendu jsme se ještě viděli.

Rodičům by se jako můj partner líbil, protože není Ind, Rus, protože je jen o 12 let starší, protože má práci. Rodiče jsou totiž ode mě už zvyklí absolutně na vše.

Poznámka pod čarou: No a žádná snobka by ho v jeho domácím úboru nechtěla (díry, záplaty a tak). Já jsem nad tyhle banality povznesena, díra sem a díra tam.

On také není úplně arogantní snob (jen trošku).

Bingo, je to ten muž z článku „Jak vypadá ideální žena?“. Abyste si nemysleli, že těch chlapů mám nějak hodně.

Autor: Edna Nová | pondělí 14.8.2017 7:22 | karma článku: 29.50 | přečteno: 3581x

Další články blogera

Edna Nová

Jak jsem propichovala prezervativy

Uvedu docela běžný příklad... Muž nechce děti, partnerka si však myslí, že už nastal ten správný čas, rozhodne se vysadit antikoncepci, i když partnerovi tvrdí, že ji nadále vzorně užívá. Pak žena „zázrakem“ otěhotní...

9.11.2017 v 11:12 | Karma článku: 32.93 | Přečteno: 3275 | Diskuse

Edna Nová

S knihomolem v posteli (suché rohlíky a soužití s jeho maminkou)

O těžkosti soužití s mužem intelektuálem. Nadprůměrně vzdělaný, nicméně v reálném životě nepoužitelný. Jak mi navrhoval bydlení ve třech (já, on, jeho maminka), jeho dieta pro chudé (knihu koupíme, na jídlo mít nebudeme)...

8.11.2017 v 10:23 | Karma článku: 32.27 | Přečteno: 2215 | Diskuse

Edna Nová

Život mezi umělci (chlast, deprese, krev)

V určitém věku jsem byla neodolatelně přitahována vším, co by se byť vzdáleně dalo nazvat uměním. Pohybovala jsem se mezi uměleckou smetánkou. Hlavním poznávacím rysem této vytříbené společnosti byla kvalitní, nekomerční tvorba.

27.10.2017 v 12:45 | Karma článku: 40.56 | Přečteno: 5510 | Diskuse

Edna Nová

Nesnesitelně lehký život třicátníků

Některé problémy jsou úsměvné, jiné smutné, další tragické. Jak žije ta „zlatá mládež“ v okamžiku, kdy už by měla být dospělá?

22.10.2017 v 12:22 | Karma článku: 33.72 | Přečteno: 3132 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Krysa v mé ložnici

Zachraňuju. Každou chvíli někoho. Už od mala. Nevím, jak je to možné, ale potřebný mé péče se vždy objeví u mne, kdyby kolem stálo sto dalších lidí, potenciálních zachránců. A kdyby ne, najdu si ho sama. Možná je to nemoc?

18.11.2017 v 12:19 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 182 | Diskuse

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

17.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 18.30 | Přečteno: 652 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 45: 23 hodin ve Wroclawi

Minulý týden jsem se svým drahým podnikla dvoudenní výlet do polské Wroclawi. Musela jsem přitom překonat fobii z cestování autobusem a absolvovat pětihodinovou cestu tam a zase zpět.

17.11.2017 v 20:54 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 270 | Diskuse

Radka Svobodová

Patříte mezi rodinné outsidery?

Někteří z nás moc dobře znají ten pocit, jaké to je, být outsiderem. Existuje mnoho lidí s osudem ošklivého káčátka, které bylo vyhoštěncem ve vlastní rodině jen proto, že ve skutečnosti bylo labutí.

17.11.2017 v 13:16 | Karma článku: 13.68 | Přečteno: 466 | Diskuse

Iva Votočková

Já mám svaly, Ty máš čáry

Ona: "Běž se postavit někam dál ode mě, třeba na druhou stranu sálu. Nemůžu se na Tebe dívat!" Já: "Proč?" Ona: "Mám depresi z Tvých svalů."

16.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 11.01 | Přečteno: 482 | Diskuse
VIP
Počet článků 33 Celková karma 33.99 Průměrná čtenost 5237

Hlásím ukončení blogerské aktivity. Bylo to s Vámi moc fajn. Děkuji. Začínám se plně věnovat psaní knihy  

Kontaktovat mě můžete na: ednabloguje@gmail.com



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.