Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem začala chodit s Indem (multikulturalismus prý už nefrčí, mám to blbý)

11. 08. 2017 8:10:38
Předkládám základní údaje o vztahu. Délka: 5 měsíců, z toho 3 měsíce odloučení (peklo) a 2 měsíce (ráj) každodenního kontaktu. Taková klasická lovestory (navzdory obavám rodičům mě nikam neunesl a nezotročil).

Upozornění: ex nazval mou blogovou činnost jako „Bravíčko“ (což je teď pracovní název pro mou „lehkou grafomanskou exhibici“)

V té době jsem vznešeně řečeno prokrastinovala před státnicemi (tzn. klasická lenost). Scházela jsem se hodně s lidmi z Couchsurfingu, který jsem pojala jako příležitost konverzace v angličtině zadarmo. A tam jsem také potkala svého pana Božského. Jenže on ten začátek nebyl tak úplně horký, spíše vlažný...

Před schůzkou jsem si říkala, že tenhle týpek asi nebude žádná hitparáda, žádný kamarád, se kterým si ještě v devadesáti budeme lajkovat svá uvadlá těla na Instagramu. Zjednoduším to, nepůsobil moc sympaticky, společné zájmy nulové. Ale furt tam byla kapka naděje, že zrovna tohle bude ten doják, který se stane námětem mé oceňované knihy (Milionář z chatrče byl už tehdy natočený, ale přece jen by to mohlo být něco ve stylu „chudý, ale neobyčejně nadaný chlapec se navzdory nepřízni osudu dopracoval až na Harvard“)

Realita. Na setkání jsem dorazila pozdě, neupraveně, s mastnou hlavou, takže úroveň mé sebeprezentace nulová. Deset minut jsem jen mlčela. On něco mlel o šílené dopravě v Praze. No nezájem.

Ale přišel bod zlomu (nevím proč, jak, kdy) a on byl nakonec příjemný, charismatický, vtipný a milion dalších super super superlativ. Strávili jsme spolu osm hodin, hodně jsme mluvili, jindy zase oduševněle mlčeli a chodili. A ačkoliv bývá někdy cynicky couchsurfing zaměňován za sexsurfing, tak já tyhle techtle mechtle rychlé záležitosti nikdy neprovozovala (vaše případná víra/nevíra v můj cudný život mě nechá chladnou).

Rozloučil se s tím, že jsem nejvíce výjimečná dívka, kterou v Evropě poznal – jo, tohle je přesně to balící klišé pro hloupé evropské holky. V ten moment jsem se ještě tomu „věřím, že se ještě setkáme“ vnitřně posmívala a říkala si, že maximálně v příštím životě.

Jenže on nezmizel, on nechtěl zmizet, on mě doslova pronásledoval a zahlcoval zprávy na whats up (kamarádka jednou pronesla: „Indové jsou neuvěřitelně vlezlí, toho se už nikdy nezbavíš“ – nevím, co je na tom pravdy, ale jeho jsem se „zbavila“ už po šesti měsících).

Pak přišly ty několikahodinové hovory, ty nekonečné litanie textů... I můj nevšímavý, nežárlivý přítel si všiml, že s nějakým chlápkem stále konverzuji. Nicméně vztah s přítelem šel doháje (protože jeho stav „věčného nevím“ se už nedal tolerovat a já mu taky lezla krkem). Jo, našemu rozchodu pomohl taky ten sladký hošík z Indie, ale i bez něj bychom se k tomuto rozhodnutí časem dostali.

Další tři měsíce jsem strávila permanentně připoutaná k mobilu (omlouvám se dodatečně přátelům, kterým to oprávněně lezlo na nervy) a vzdychající nad mužem, kterého jsem neznala. Poté na dva měsíce nastalo to tolik očekávané blaho - shledání a cestování po evropských městech. Mělo to dramatičnost Romea a Julie, umíte si asi představit.

Románek s indickým mužem nedopadl sice sňatkem a věčnou láskou, ale bylo to velmi výživné a obohacující i bez klasického happy endu. Ano, někdy povím ten prostředek a konec příběhu.

Poznámka pod čarou:

Nikdy jsem ho nenazývala panem Božským. Ani v duchu. Ještě mám nějakou míru zdravého rozumu. Ale má kamarádka mě označila za takovou Carrie ze Sexu ve městě, což jsem brala jako lichotku. Ano, u mě je to bez toho sexu. A Carrie mi nikdy nebyla moc sympatická, trochu nána na příliš vysokých jehlách, ale psala a byla čtena. Amen.

Autor: Edna Nová | pátek 11.8.2017 8:10 | karma článku: 24.99 | přečteno: 3234x

Další články blogera

Edna Nová

Nesnesitelně lehký život třicátníků

Některé problémy jsou úsměvné, jiné smutné, další tragické. Jak žije ta „zlatá mládež“ v okamžiku, kdy už by měla být dospělá?

22.10.2017 v 12:22 | Karma článku: 30.69 | Přečteno: 1971 | Diskuse

Edna Nová

Jak lidé reagují na ženu s depresí?

Relativně dobře. Tedy pokud se jedná o přátele, známé, kolegy a tak. Častá reakce je: „Jo, depresi jsem měl taky.“ Ono je těžké nesklouznout do deprese, když heslem doby je mít, být, překonat, zvládnout, dosáhnout..

19.10.2017 v 10:53 | Karma článku: 28.18 | Přečteno: 1643 | Diskuse

Edna Nová

Jak jsem se snažila skamarádit s jeho bejvalkou

Doopravdy jsem se snažila. Ale asi vám hned z nadpisu došlo, že to byl propadák. Jako hodně hodně velký propadák.

12.10.2017 v 11:04 | Karma článku: 34.51 | Přečteno: 6467 | Diskuse

Edna Nová

Když se holka magor nastěhuje k příteli (problém, kam se podíváš)

Romantika růžová, přeslazená, hnusná. Jsem čerstvě zadaná a ty začátky jsou fajn. Jako moc fajn. Skoro se ani nemlátíme, hádáme se pouze jednou za den, talíře rozbíjím jen z nepozornosti.

9.10.2017 v 15:05 | Karma článku: 37.44 | Přečteno: 8580 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 15.17 | Přečteno: 579 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 42 (a všechny ty týdny předtím): Jak být pravý dospělák

Po několika měsících se hlásím s novým příspěvkem, který se mimo jiné věnuje tomu, jak jsem přežila dobrodružnou výpravu do Bosny, snažila se zbavit své sbírky infantilních oděvů a začala vést pravý dospělácký život.

22.10.2017 v 18:40 | Karma článku: 6.57 | Přečteno: 185 | Diskuse

Jana Slaninová

"Slečno, na tý fotce s motorovkou vypadáte jako vrah!"

"Jeden by se vás vážně lek!" vece onen chlapík s vytřeštěnými zraky. "Drzoune!" Uíííááávrůům! Říz, fik a hotovo. Žádný pindy ohledvá motorovky. Rozhostilo se ticho. Takové, že by se dalo krájet.

22.10.2017 v 14:23 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 547 | Diskuse

Edna Nová

Nesnesitelně lehký život třicátníků

Některé problémy jsou úsměvné, jiné smutné, další tragické. Jak žije ta „zlatá mládež“ v okamžiku, kdy už by měla být dospělá?

22.10.2017 v 12:22 | Karma článku: 30.69 | Přečteno: 1970 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

A co na to ti druzí

Moc ráda bych... Ale co by na to řekli ostatní? Také se vám stává, že vám tahle jednoduchá otázka brání žít tak, jak byste si opravdu přáli? A je to skutečně nutné?

22.10.2017 v 12:16 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 279 | Diskuse
VIP
Počet článků 30 Celková karma 34.09 Průměrná čtenost 5274

Jsem čtenář, snílek, kavárenský povaleč, cynik, romantik, požírač filmů a seriálů, občasný běžec. 25 let. Krizový intervent.

Budoucí psychoterapeutka a budoucí spisovatelka.

Píšu. A neberu se vážně. Řeknu na sebe úplně všechno, abych se tomu vzápětí vysmála.

Jsem vyrovnaná neurotička (ano, je to oxymóron, ale na mě sedí oxymórony nádherně).

Trochu potvora. Reinkarnace Sylvie Plath (taky hysterka). Něžná dívka. Od dětství zamilovaná do Rhetta Butlera (Jih proti Severu). Holka s psychiatrickou diagnózou. Milovnice ruských klasiků. Pro své milé bych snesla modré z nebe. Někdy naivka. Svět podle Garpa jsem přečetla v deseti. Vodnář.? Ráda bořím předsudky. Extrovertní introvertka (si vyberte). 

Nyní šťastně zadaná.

Kontaktovat mě můžete na: ednabloguje@gmail.com

A NOVĚ I NA FACEBOOKU...  Aby bylo vidět, že žiji sociálně.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.