Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem se chtěla ve 24 letech vdávat (možná až moc otevřená zpověď odmítnuté ženy)

7. 08. 2017 16:11:39
Milí drazí, o svatbě může uvažovat, potažmo psát i takový cynik jako já (jsem ženská reinkarnace chlípníka Charlese Bukowskiho, jen tolik nechlastám). Bohužel se dostávám do věku, kdy mi svatební oznámení chodí už pravidelně.

Moje svatba

Vdávat jsem se chtěla, když mi bylo 24 let. Dlouholetý vztah (skoro 4 roky společného bydlení), zralý a možná až přezrálý partner (41 let), dvě překonané krize (jeho roční nezaměstnanost a má těžká duševní choroba - zaléčená), dokončená vysoká škola (o které on bez VŠ tvrdil, že neměla žádnou úroveň – tyhle chytráky miluju), opustila jsem svůj neperspektivní džob (nebo oni možná nechtěli mě, to ví jen bůh, ale za 65 korun mě to fakt netrápilo). A tak se „taktně“ (jinak to neumím, jsem pusa nevymáchaná) zeptám, jak vidí naší budoucnost. On odpoví, že neví.

„Chceš si mě vzít? Neříkám hned teď... Třeba za rok..“

„Nevím.“

„Chceš mít dítěte?“

„Nevím.“

„Víš sakra vůbec něco?“

„Nevím.“

A ještě to zabil tím, že když nějaký prsten, tak stříbrný. „Přece nevyhodím deset tisíc za blbej prsten.“ Ok, jsem rozumná žena, tak ať klidně skrblík koupí stříbrný, nebudu to hrotit. No a nakonec jsme se rozešli, protože on ve 41 letech furt jako nevěděl, zda mě chce, nechce, nebo co vlastně bude. Takže jsem stále svobodná a irituje mě, když mi říkají paní (vypadám přece tak mladě!). Toť má zkušenost s tím, jak jsem se nakonec šťastně nevdala.

No.. Takhle to vnímám já. Pro něj jsem asi nebyla skutečně perspektivní.

Holka s těžkou depresí (teď závislá na lécích).

Holka, co si poroučí, jaký chce prsten (drahej).

Holka, která moc nevydělává (sociální pracovnice).

Holka, která má blbou vysokou (k čemu jí ta vysoká je, když má podprůměrný plat?).

Holka, která není zrovna pečlivá (proč každá okurka v salátu je jinak veliká?).

Holka, která mě vítá každý den jak oddaný čoklík (nemůže uvařit večeři a vypadnout ven?).

Svatby přátel

Ale byla jsem na svatbě svému prvnímu „chlapci“ (asi o 8 let starší než já). Jen jsem všude trapně roztroubila, že jsem jeho bejvalka, tak na mě ostatní svatebčané koukali „trošku“ divně. Teď mají dítě a vypadají jak reklama na štěstí (ale já jim to žeru, protože vypadají doopravdy spokojení). Jsem ráda, on to byl vážně hodný hoch (proto spolu asi nejsme).

Nebyla jsem na svatbě své známé... Jejich story je o tom, že ona je mladá, on je mladý. První láska. Šílená romantika. Ale nechtěla bych. On je jankovitý chlapeček, nevybouřený, pokukuje už jinde a nejhorší je, že to u pokukování zřejmě nekončí. Život mají nalinkovaný jak pravítko, byteček, hypotéka (oba dvě práce, aby tu hypotéku utáhli), děťátko a za sedm let možná dovolená v Bulharsku (když se jim zrovna nerozbije pračka).

Takže se žeňte, vdávejte, uváženě, ale z lásky. Pokud je vaší partnerce nad 30 let, jste spolu alespoň 2 roky, tak vězte, že ona na svatbu už myslí (důvěřujte mi, pracuji s lidmi, vyznám se). Pokud váš milý na slovo svatba nereaguje dle vašich představ, tak nejste sama (protože běžnější je mužův odpor, málokterý chlap před vás poklekne a vychrlí ze sebe strašně dojemné doznání, jak vy jste ta jediná atd. – to je jen nereálné očekávání, které nám vnutily romantický slaďárny...)

Aktualizovaný dodatek:

Lidi, neberte to zase tak vážně, protože to tak ani nebylo myšleno. To my - odmítnutí si přece vždycky hojíme ego. Vy to neděláte?

Autor: Edna Nová | pondělí 7.8.2017 16:11 | karma článku: 41.03 | přečteno: 11812x

Další články blogera

Edna Nová

Nesnesitelně lehký život třicátníků

Některé problémy jsou úsměvné, jiné smutné, další tragické. Jak žije ta „zlatá mládež“ v okamžiku, kdy už by měla být dospělá?

22.10.2017 v 12:22 | Karma článku: 30.69 | Přečteno: 1971 | Diskuse

Edna Nová

Jak lidé reagují na ženu s depresí?

Relativně dobře. Tedy pokud se jedná o přátele, známé, kolegy a tak. Častá reakce je: „Jo, depresi jsem měl taky.“ Ono je těžké nesklouznout do deprese, když heslem doby je mít, být, překonat, zvládnout, dosáhnout..

19.10.2017 v 10:53 | Karma článku: 28.18 | Přečteno: 1643 | Diskuse

Edna Nová

Jak jsem se snažila skamarádit s jeho bejvalkou

Doopravdy jsem se snažila. Ale asi vám hned z nadpisu došlo, že to byl propadák. Jako hodně hodně velký propadák.

12.10.2017 v 11:04 | Karma článku: 34.51 | Přečteno: 6467 | Diskuse

Edna Nová

Když se holka magor nastěhuje k příteli (problém, kam se podíváš)

Romantika růžová, přeslazená, hnusná. Jsem čerstvě zadaná a ty začátky jsou fajn. Jako moc fajn. Skoro se ani nemlátíme, hádáme se pouze jednou za den, talíře rozbíjím jen z nepozornosti.

9.10.2017 v 15:05 | Karma článku: 37.44 | Přečteno: 8580 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 15.17 | Přečteno: 579 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 42 (a všechny ty týdny předtím): Jak být pravý dospělák

Po několika měsících se hlásím s novým příspěvkem, který se mimo jiné věnuje tomu, jak jsem přežila dobrodružnou výpravu do Bosny, snažila se zbavit své sbírky infantilních oděvů a začala vést pravý dospělácký život.

22.10.2017 v 18:40 | Karma článku: 6.57 | Přečteno: 185 | Diskuse

Jana Slaninová

"Slečno, na tý fotce s motorovkou vypadáte jako vrah!"

"Jeden by se vás vážně lek!" vece onen chlapík s vytřeštěnými zraky. "Drzoune!" Uíííááávrůům! Říz, fik a hotovo. Žádný pindy ohledvá motorovky. Rozhostilo se ticho. Takové, že by se dalo krájet.

22.10.2017 v 14:23 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 547 | Diskuse

Edna Nová

Nesnesitelně lehký život třicátníků

Některé problémy jsou úsměvné, jiné smutné, další tragické. Jak žije ta „zlatá mládež“ v okamžiku, kdy už by měla být dospělá?

22.10.2017 v 12:22 | Karma článku: 30.69 | Přečteno: 1970 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

A co na to ti druzí

Moc ráda bych... Ale co by na to řekli ostatní? Také se vám stává, že vám tahle jednoduchá otázka brání žít tak, jak byste si opravdu přáli? A je to skutečně nutné?

22.10.2017 v 12:16 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 279 | Diskuse
VIP
Počet článků 30 Celková karma 34.09 Průměrná čtenost 5274

Jsem čtenář, snílek, kavárenský povaleč, cynik, romantik, požírač filmů a seriálů, občasný běžec. 25 let. Krizový intervent.

Budoucí psychoterapeutka a budoucí spisovatelka.

Píšu. A neberu se vážně. Řeknu na sebe úplně všechno, abych se tomu vzápětí vysmála.

Jsem vyrovnaná neurotička (ano, je to oxymóron, ale na mě sedí oxymórony nádherně).

Trochu potvora. Reinkarnace Sylvie Plath (taky hysterka). Něžná dívka. Od dětství zamilovaná do Rhetta Butlera (Jih proti Severu). Holka s psychiatrickou diagnózou. Milovnice ruských klasiků. Pro své milé bych snesla modré z nebe. Někdy naivka. Svět podle Garpa jsem přečetla v deseti. Vodnář.? Ráda bořím předsudky. Extrovertní introvertka (si vyberte). 

Nyní šťastně zadaná.

Kontaktovat mě můžete na: ednabloguje@gmail.com

A NOVĚ I NA FACEBOOKU...  Aby bylo vidět, že žiji sociálně.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.