Jako každá žena mám představu, jak by měl vypadat ideální muž... Teď jsem se dozvěděla, jak by měla vypadat ta ideální žena. A začala jsem cítit lehčí frustraci.
Líbí se mi muž, takový Rhett Butler, jako vážně. Kdo nezná, nechť si pustí Jih proti Severu, je to romance romancí a snesu to i já jakožto cynický ignorant (jen to má přes 3 hodiny). Normálně mám možná až moc přebujelé ego, sebevědomí závratných výšin, protože jsem přece mladá, inteligentní, zábavná, obstojně vypadající… A teď jako nic, chovám se jak nesmělá puberťačka. Víkend s jeho přáteli tomu taky nedodal, hlavně tuhle hlášku jsem „potřebovala“ slyšet: „Víš, on je dost náročný na partnerky, má hodně podmínek. S tou minulou se rozešel, protože nevěděla, že se na pizzu Margarita dává mozzarella..“ No já myslela, že Margarita je drink a že je to pizza bez sýra, takže mě polilo horko, pak jsem se vzpamatovala a všude to vyprávím jako největší joke (hodně lidí to neví, což mě těší). Drobné vysvětlení, důvod rozchodu nebyla jen pizza, údajně byla trochu omezená, trenérka tenisu, která nic jiného než tenis nezná… Což o to.. Tenis s ním hrát klidně budu, dokážu i civět a fandit, ale postavu jako trenérka asi vážně nemám (tam možná nasadila laťku vysoko, potvora jedna).
Takže partnerka by se měla za orientovat v gastronomii (1. podmínka – předpokládám, že to není ta nejdůležitější věc, pořadí je čistě náhodné a pokud je to pro něj fakt extra významný, tak jsem bez šance). Šanci zabodovat v této sféře jsem absolutně pohřbila zmíněnou Margaritou a otázkou, proč dává kuchař svíčkovou na pánev omotanou provázkem (pro ty, kteří jsou mimo stejně jako já – aby maso neztratilo tvar). Před tímhle fiaskem jsem si kliďánko žila v představě, že vařit relativně umím. No chyba, evidentně bych měla začít sledovat nějaké gastro pořady, abych zvládla držet krok.
Nesmí být z rozvedené rodiny (2. podmínka), protože tyhle ženský jsou fakt hysterky, který nevědí, co chtějí, jsou nerozhodné, věčně mění názory, nemají ukotvený vzor muže… Prima, jsem z rozvedené rodiny a všude to rozhlašuji. Na druhou stranu vím, co chci i nechci, jsem relativně klidná a nehysterčím (nejsem si ovšem jistá, zda je to kvůli mému flegmatismu, dávce psychofarmak, které užívám, nebo kvůli zralé osobnosti). Jenže… Freud by ze mě měl radost, otec byl chladný a nepřístupný, takže jsem byla vždy vysazená na starší partnery. Po zralé úvaze jsem si dala věkový rozptyl 30 až 35 (mně 25), což on ve svých 37 také nesplňuje, ale já mu to odpustím, jsem hodná holka a přece jen pro něj má jistou slabost. Vedle svých vrstevníků si přijdu jak jejich matka. Mám zkušenost, že muži 25 – 30 většinou nevědí, co chtějí profesně dělat, nejradši si užívat života (ale nic konkrétního, jen vágní užívání bez obsahu), přejí si procestovat svět a nalézt sám sebe, nikdy neměli vážný vztah, nebydleli s partnerkou (v lepším případě už žijí bez matky), děti plánují (pokud vůbec) někdy po třicítce – což jsou věci, které já už prostě neřeším a řešit nechci, neboť je mám už vyřešené. A děti nechci za deset let, protože ve 35 je možnost, že už budu neplodná (prosazuji, že dítě ideálně ve věku 26-30, což mě relativně uklidňuje, ještě nejsem zoufalá z tikajících biologických hodin a nemusím se zadat s prvním maníkem, co projde kolem).
Chce ženu inteligentní (3. podmínka)… No… myslela jsem si, že jsem inteligentní, ale občas si vedle něj přijdu jak debil, tak se to snažím zachraňovat upřímným obdivem k jeho znalostem a snahou se od něj nechat poučit (nedělá tohle chlapům dobře?). Já ostatně i trochu očekávám, že můj partner bude inteligentnější než já, abych k němu mohla vzhlížet (jo, jsem feministka hadr – tzn. feminismus mi přišel důležitý před padesáti lety, teď mě nechává klidnou). A bohužel předpokládám, že když mu nenápadně a hlavně „skromně“ sdělím, že jsem měla na vysoké (Univerzita Karlova) červený diplom, tak mi to moc nepomůže. To neoslní už ani mě. Nicméně doufám, že nějaký všeobecný rozhled mám, IQ jsem si radši nikdy neměřila, ale prohlašuji, že je určitě nad 125, což je prý takový zdravý standard (nesnesl by hloupé děti, tak jestli s ním někdy budu mít děti, tak fakt doufám, že nebudou blbé, protože bych to odnesla já jakožto ten lempl, který si nikdy nezměřil IQ a může mít IQ tykve). A nesním zapomenout, že mého senilního, vychlastaného dědu smí vidět až po svatbě a po dětech, jinak jako nikdy nic nebude.
Přítelkyně, jež má sourozence (4. podmínka), aby se uměla prosadit a zároveň koexistovat ve skupině, myslet týmově, nebýt sobec atd. Sourozence mám nevlastní, vyrůstala jsem jako jedináček, ale zase jsem od svých patnácti let jezdila s kočárkem, utírala zadky, přetrpěla řev v tramvaji, snesla narážky na to, jak jsem mladá nezodpovědná matka atd. A starat se o děti umím, na vysoké jsem děti hlídala, doučovala děti cizince.
Měla by se umět chovat ve společnosti (5. podmínka)… Jedna jeho bejvalka vracela jídlo, měla požadavky typu kuřecí polévka bez kuřete atd. Já jsem většinou vděčná za cokoliv, co mi dají na talíř (což zase ukazuje na absenci vyššího kulinářského vkusu – zde musím našlapovat opatrně). Jídlo si ráda nechám doporučit a nejím ve steak restauraci rybu. S lidmi snad komunikovat umím (je to náplň mé práce), nejsem vulgární (někdy to ale situace fakt vyžaduje), chodím slušně oblékaná (tedy jako hezky, jinak mé šaty jsou většinou typu dobrý den, kozy ven, ale to by mohlo být sakra doufám pozitivum).
Má slabost pro prsaté brunety a mělo by to klapat v posteli. Nejsem takový extrovert, abych tohle řešila veřejně, ale snad alespoň tohle splňuji bez debat (6. podmínka).
Takže takových hezkých šest podmínek, které splňuji i nesplňuji (varianta pro něj: splňuji tak na 99%, vám je již jasné, že tak horké to zjevně nebude).
Jinak jsem mu stačila už vylít čaj na notebook. Žiju.
Hodit na jeho sako svou kabelu (na tmavé sedačce tmavé sako jsem přehlédla). Taky žiju, ale to už jsem si přišla trochu blbě.
Možná bych ho měla něžně upozornit, že jsem občas trochu roztržitá, nad některými věcmi nepřemýšlím… Můj bývalý to komentoval, že jsem permanentně mimo a žiju si ve svejch ulítlejch fantaziích. Má kamarádka to nazvala roztomilou roztržitostí a chvályhodnou schopností snít s otevřenýma očima. Si vyberte.
Nejdůležitější je, že mě stále ještě chce vidět. Navzdory tomu všemu. Takže zatím pohoda džez. Preventivně se vyhýbám jeho mobilu, notebooku, golfovým holím, dveře od auta zavírám šetrně.
