Já mám a měla jsem rodinu vždycky tolerantní. Asi proto že prarodiče mívali víc jak 4 děti, a to se pořádek prostě udržet nedá. Ale můj muž má jiné "trápení" - rozčilují ho už dobrých 50 let křivé zdi. Jo slyšíte Edno dobře. Ty tedy máme všude. On totiž když se v 60. letech přidávalo patro na barák, aby se 3 generace nemusely tísnit ve 2+1, tak jeho tatínek, štajgr na dole, si na jednu sobotu pozval 20 kamarádů s 8 velkými důlními hevery, a aby se nemusela překládat střecha, tak ji až do toho patra heverovali, a postupně zdili. No za víkend bylo hotovo. Barák má od té doby všechny zdí šejdrem. A začala tím obsese mého muže. Každou opravu, zdění či štukování, lítá s olovnicí (!) kolem těch beznadějně křivých zdí a lamentuje, jak to nemůže vzít rovně. Já se skrytě bavím, protože kdybych se zasmála nahlas, asi by mě poprvé uhodil. Rozčiluje ho to moc už půl století. Naštěstí tak často zase neopravuje. Beru to jako rodinný folklór, a směji se skrytě. Malujeme zásadně jedinou barvou (dvě by házely stíny ). Zdravím a fleky na lince mám taky. Dokonce mi jeden v rohu desky udělali přímo při její výrobě v IKEA, a to je boží dar, na ten se občas vymlouvám, ale zas tak moc kritiky na to u nás nepadá.

Pracovní desku na lince mám ťip ťop. Ale vůbec mi nevadí, že se mi od podlahy přilepí drobky na ponožky.

Hihi, tvému drahému rozumím. Já zas nevidím prach na televizi, ale nejsem líná vstát a posunout hodiny nad ní, když jsou mírně nakřivo.

Jasně, a obrazy, příbory vedle talířů, a kuchařky na poličce nad linkou taky.

Zvláštní, jak dokáží být lidé k sobě připoutaní. Tvrdí, že ne, to minulost a nic dávno nebolí a potom stačí malý přívěšek...Mikrominipříběhy ze života Hezký den

ŽE? Také mě to fascinuje :).

:)

A ještě pár slov: Vybíral jsem na blogu co k polední polévce. Volba padla na Vás. Lépe jsem zvolit nemohl. Nejde jen o to věci prožít, ale umět je prezentovat. Dokážete to skvěle, pravdivě, inspirativně. A odvážně. „Vrátit“ babičce nedokonala umytý talíř – hluboký obdiv. --- U nás je tím mikroskopem na molekuly „neúklidu“ žena. Běda přeběda, když se v TV objeví nudná reklama a ona zvedne hlavu a zaměří se na „bod B“. To vždycky „smrdí“ akcí. Na druhou stranu: když mají přijet mladí z Prahy, nastává GÚB (generální úklid bydla). Dělá se všechno, snad kromě malování a mytí oken. Pak se dcera po příjezdu zastaví u dveří do předsíně a pronese: „Mami, a co tady ta pavučina?“ --- Díky – a hlavně zdraví.

To jsem ráda, že jsem byla vybrána :).

Děkuji dceři za pavučinu :D!