Doklepávat vztah je ta nejhorší varianta. Znám několik párů, kteří došli do důchodového věku a najednou zjistili, že vůbec nejsou zvyklí spolu trávit čas. Někdy je to dost smutný pohled na cizince u jednoho stolu.

Já nějak nevím, dokonce ani jestli mohu radit. Jsme s mužem 41. rok a nám se osvědčil humor. Vždycky. Kdybych byla znovu mladá, asi bych se taky znovu rozhodovala podle toho, jestli máme společný smysl pro srandu. Kdysi řekla v jednom starém filmu pro pamětníky (Zlatá svatba) moudrá babička - hrála jí paní Šejbalová - své vnučce: "...jo děvenko, 50 let manželství, to je jak vysoká škola.". Zdravím Edno.

Tak ten humor mi dodává naději, neboť s mým mužem máme jistý specificky humor, kterému moc dalších lidi nerozumí.

A muž se umi omluvit a přiznat chybu, což považuji za velkou věc. Také se tomu učím.

Také Vás zdravím, Dano :).

Děkuji, Jirko :).

Pokud nemají děti ani majetek, tak proč si ubližovat. Pokud se láska, ucta a respekt vytratil a zbyly jenom nářky, proč zůstávat v takovém vztahu:

Souhlasím :)!

Znám případ jednoho manželství, kdy se manželé rozvádějí po 50 letech spokojeného manželství. Jelikož jsou to naši přátelé, nebudu to rozvádět.

Wow, padesát let... To vyžaduje dle mého velkou kuráž se rozejít. Ale pokud budou spokojenější, tak kim fandím :)!!

Krásný příběh z reality . V tomto případě s tím lepším koncem. Řekla bych, že častěji to ti dva "doklepávají".

Já doufám, ze tendence “doklepavat” bude čím dal nižší :).

Děkuji

Otec pravil, že se neženil proto, aby se rozvedl. To mne docela zaujalo a jako komunisté jsem na to šel Vědecky ! S jednou dívkou jsem ochodil 4 letku, pak se věnoval další s 5 pětiletkou. Všude stejný problém - Chtěly se vdávat ! Nakonec jsem zjistil, že i 2 leté plány budování, dobré jsou ! Tak jsem již odžil 33 let ! Připouštím, že rozvést bych se i mohl ! Nicméně pouze za předpokladu, že bych potkal nějakou ženskou bytost z knížecího rodu - Nejlépe od Lichtenštejnů ! V opačném případě v tom nespatřuji nějaký valný význam ! Raději budu dále - Vazalem své ženy ...

Toť pravda! Člověk by měl svatbu důkladně zvážit :). A pětiletky a další plány jsou důležitý i v páru, někam směřovat a neustrnout na jednom místě.

Ten pár se určitě rozhodl správně.

Také si myslím, ale je to složité...

Žena sama to má horší a zase kolikrát se páry rozcházejí kvůli banalitam, ale asi opět lepší než kdyby spolu museli vydržet za každou cenu jen kvůli tlaku společnosti.

Já to chápu. Po x letech manželství slychavam otázku... Nevíš, kde mám čistou košili, klíče od auta, ponožky... Vždycky je to na tom samém místě. Nikdy jsem neřekla.. Nevíš, kde mám kalhotky, ten rubinovy lak na nehty. Chápu to. Manžela už sice nemiluji, ale je mezi námi úcta a přátelský vztah.. Jenže samotné by mi bylo asi lépe. Protože jsem zpohodlnela. Nebaví mě vařit teple večeře, když mě stačí si nakrájet ředkvičky. Vzpoura zlaté rybky.

Asi máte pravdu.

Mně se manželka taky občas zeptá, jestli nevím, kde něco má. A mně to vůbec nepřipadá nepatřičné. A já jí i po letech miluji.

Opravdu banální případ...

Kdyby se to týkalo Vás, tak byste to možná banalním nenazvala.

Ale asi se podobné věci dějí dost často.