Jiný úhel pohledu, za který od některých matek to zaslouženě schytám.

Motto: Blbka je blbkou už při nástupu na mateřskou a blkou tak zůstane i po mateřské. Tam k nějakému úpadku už z principu nemůže nastat.

Inteligentní sebevědomá žena sice bere správně mateřství a intenzivní péči o dítě v prvním období jeho života jako svůj prvořadý úkol a životní poslání ženy, ale zároveň činí vše, aby nevypadla z kolotoče běžného života, který ji čeká po mateřské. Jako rodič vím, že otec pomoci může, (přebalování kromě "nouzového", které jsem nezvládl, jinak vše), a tak vím, že nic nebrání ženě, aby odpoledne provedla nezbytné úkony spojené s praním a žehlením (v tuto dobu jsem na starosti "Výchovu" měl já) , a večer místo dívání se na přiblblé seriály, věnovat se sebevzdělávání, což znamená neztratit kontakt s vývojem ve své profesi a od doby, kdy dítě nepotřebuje intenzivní péči 24 hod denně, místo planého plkání o problémech dětí se sousedkami nebo u pískoviště, začít hledat možnosti jak pracovat z domu. Nejde primárně ani tak o peníze, jako o obnovení kontaktu s lidmi nezatíženými stejnými "záběry" péče o děti a obnovení si režimu spojenému s pracovní činností.

U ženy, která odolá u nás zavedenému stereotypu denního rozvrhu matky v domácnosti, za partnera si vybrala muže, kterého péče o dítě, nikoliv však přehnaná, neobtěžuje a je od druhého roku věku dítěte aktivní i mimo rodičovských povinností, žádný úpadek nenastane.

Vím, že to není universálně platný návod na nezblbnutí ženy během rodičovské, ale i perfektní matka musí vědět, že péče o dítě nemusí být to jediné, co v době mateřské musí řešit právě proto, aby neprožila úpadek své osobnosti..

PS. Na závěr (budu asi kamenován) se svěřím s výsledkem svého pozorování matek. Nejhorší a u mne přímo odpuzující přístup k výchově dětí, mají tak zvané "biomatky". Dál to rozvádět nebudu. Je to soukromý názor táty a později dědy, který rád pobýval se svými potomky tam, kde si děti hrají.

Za mě úplně ok přístup.

Já nemám rada příliš extrémy, navíc bych řekla, ze “bio matka” je spíše pojem než realita. Ze nikdo není úplně tak extrémní.

Úplně se mi nelíbí, když si matka pořídí dítě a v 8 měsících ho dá do jesli, i když finančně nemusí, jen ji to doma nebaví. Protože jesle vidím jako socialistické zlo. To spíše chuvu, nebo otce na rodicaku. Ale vás příklad zni rozumně.

Já si také na té zemi čtu, ne vždy jen beletrii, ale i knihy o výchově, což je zajímavý námět pro mou nynější situaci, ale i pro práci, neboť jsem s rodinami pracovala.

Gratuluji k druhému místu ve čtenosti

Jako dvojnásobná matka vám můžu říct, že jsem pískoviště nesnášela :) tedy, když už byly děti větší a já si mohla v klidu číst, tak jo, ale do té doby jsem se držela jedné obranné strategie. Bábovka a dortíky jo, ale tak prvních 15 minut. Pak jsem vytáhla z kapsy malou gumovou kuličku (dle věku dětí postupně vždy upgradováno na skleněnky různých velikostí) a jali jsme se vytvářet vysokou věž se spirálou uprostřed, po níž kulička jezdila vesele až dolů. Postupně jsme přidávali tunely, sešupy a další srandičky. Za chvíli u nás byla půlka pískoviště. Největší potíží pak bylo celou stavbu uhájit před chtivými nájezdy ostatních dětí. nemělo to chybu a moje už poměrně velké ratolístky na to dneska s úsměvem vzpomínají :) A já taky, nemít tohle, tak se na hřišti zblázním. Jo, a kdyby vaše dítko později milovalo houpačky (dcera to vydržela desítky minut), doporučuji dát do kapsy nějakou hoooodně dlouhou básničku, které se vám vždycky líbila a učit se, učit se, učit se. Nikdy jsem pak už na básničky neměla tolik času :)

Já tam vlastně jen ráda sedím uprostřed písku :D. Ale plánuji také nějaké stavby, až malá paní začne chápat, že s pískem se dá dělat víc než jen ho jíst :).

A s básničkou jste dobrá!!! Já bych se nenaučila nazpaměť už asi nic. Memorování je pro mě od jisté doby totálně zapovězené. Ale když jsme na té zemi, tak občas můžu vytáhnout knihu a číst si, jen ji pak zmerčí a chce si "číst" taky.

No nevím... přítelkyně říkala, že mateřská dovolená (vlastně obě) pro ni byla úžasným obdobím - prostě někam zaparkovala kočár, koupila si kafe a šla si číst. Samozřejmostí bylo každý den jiné hřiště, aby se s ní nějaké jiné matky nesnažily družit, toho se děsila nejvíc. A když byly děti starší, chodila s nimi na výlety a ještě si přitom udělala půlroční kurz pro starožitníky (protože se tam přednášely i dějiny umění).

Zřejmě se to nesmí moc prožívat

Jo, když máte hodné a spavé dítě. Ne všechny takové štěstí máme. Syn se ještě "příruček pro novorzence" celkem držel, zato dcera je s chutí hodila za hlavu a přes den naposledy spala ještě v porodnici. Pak už ani omylem :)

Copak mama,

ale ti z rudeho tabora. Ti melou, melou, melou a porad jen melou.

Je Vám dobře?

Edno, děkuji vám za vaši ironii. Moje drahá druhá polovička říká, že je žena "vykojená". Tím myslí mimo. Věřte trojnásobné matce! A teď útěcha. My muži známe jen práci za pluhem. To je vtip. Vy se z toho dostanete s odchodem prcka do školky a zjistíte, že současná doba je ta nejhezčí ve vašem i jejím životě. A pak začne životní kolotoč. Malé děti, malé starosti a velké radosti. Velké děti,velké startosti a malé radosti! Znám mnoho žen, které svou fertilitu propásly. Věřte, neměnila byste! A za muže i lidstvo: děkuji!

Děkuji, Ivano :)!

Velmi jsem se pobavila :) díky

To jsem ráda :).

, zdravím, Edno.

Děkuji, Beato! také :)

Ema mele mámu. To je maso

Jo :D!