Výborně napsané Edno. Kdo nezažil ten nepochopí. Léčím se s depresí již deset let. Jsou období kdy to jde, ale taky období kdy se téměř nedá vstát z postele. Bez pomoci kamarádky, která mi chodí prát a uklízet si to vůbec nedokážu představit. Přečetl jsem všechny vaše články a držím Vám palce!

Děkuji moc :).

Konečně někdo popsal cestu k depresi srozumitelně.

K depresi - prej je to díky novnováze určitých látek v mozku (zřejmě serotoninu). Nevyznám se v tom. Jen mi utkvěla v hlavě story Petra Muka, když byli s kapelou v Izraeli - jeho kámoši si to tam užívali a on ležel v karavanu a strašně moc si přál prostě umřít. Bylo to pro něj jako nejlepší možné řešení. Samozřejmě, že putoval rovnou domů a na léčení.

Dnešní tlak okolí a společnosti, kdy člověk musí být v co nejvíce směrech aspoň ucházející, aby vůbec ustál a přežil v takových podmínkách - přímo nahrává k cestě k depresím.

Není nic horšího, když se jednoho dne probudíte a zjistíte, že smrt je pro vás to nejpříjemnější a nejlepší řešení..

Ano.. Ty nároky jsou šílené... Protoze clovek nemuze jen studovat, to by byl za flakace... Navíc bez praxe, pak po ukončení studia, jen tak lehce praci clovek nesezene... Takze ano, ta očekávání jsou často az moc přísná.

Stojíte v obchodě a nemůžete udržet pláč, protože nemají máslo a vy máte pocit, že se kvůli tomu svět zhroutí. Pak proležíte v posteli několik dnů, občas jako byste se dívala sama na sebe odněkud z výšky a vůbec nemůžete zaručit, co uděláte. Z ničeho nic to přijde, tak pomalu a děsivě a čím vic se bráníte, tím víc vás to požírá. Bez pomoci druhých nejste nic.

Ano, dokážu si bohužel živě představit. Děkuji za sdílení Vaší zkušenosti.

První rok po maturitě jsem studoval dvě vysoké školy paralelně. Ekonomickou na jižním městě a pro můj milovaný zájem ještě literaturu na filozofické. I přes pocit, že všecko stíhám a stíhal jsem mi nastalo v lednu období, kdy jsem nemohl vstát z postele. Nejtěžší na tom je, že to nikoho nezajímá, nikdo to nechápal. Do září jsem dělal plavčíka a od září už jenom jednu vysokou školu, v rodném městě a pěkně pomalu. Pocity jsou fakt strašné. Pokud by se k tomu přidal i rozchod s dívkou, už bych tu asi nepsal.

Chápu, muselo to být pro Vás dost hrozné. Ale je prima, že jste pak zvolnil, ono člověku ani nic jiného nezbývá..

Edno, záslužný počinŠkoda, že diskuse pod blogem dostala částečně "boční naklonění". Možná jsi si to ani sama neuvědomila, jakou pravdu máš v nadpisu v tom, že...."zbláznit se může každý"

Mám dlouholetou zkušenost a tak si dovolím napsat následující: Pokud se člověk přehoupne přes 30 roků, tak má od schizofrenie na 99,5 % vystaráno. Ovšem ostatní psychózy a deprese mohou postihnout každého z nás a v jakémkoliv věku. Proto bych byl rád, aby si toho lidi byli vědomi u měli ve svých postojích vůči duševně nemocným více "pokory"

Byla zde na diskusi i zmínka o tom, že stres je zabiják. Zabíjak může být i deprese - před pár lety "utíkal" z deprese jeden evropský sportovec, držitel zlaté olympijské medaile a tudíž těžko nějaký slaboch, tím, že si vzal život. Švédský režisér, držitel zlatého Oskara za nejlepší dokumentární film také depresi nezvládl. V celém světě oblíbený americký herec Robin Williams depresi nakonec (až ve svých 63 letech) také. Že tento herec, jenž nás ve filmech dokázal tolikrát rozesmát, si vzal život vlastní rukou byla pro mnoho lidí studená sprcha. Novinář a autor Jan Beneš nás bohužel taky tímto způsobem opustil. Proto, jakákoliv osvěta, která může porozumět a pomoct lidem trpícím depresí je vítaná a do té osvěty je podle mého skromného názoru sice malým, ale přesto příspěvkem i tvůj blog.

Je to taková rada od Dr.Voštěpa, ale mně se nejvíce osvědčil sport. Pokud si v aerobním pásmu strávíte alespoň 40 minut, Váš mozek si začne svépomocí vyrábět endorfiny, které při depresích chybí.

Neřeší to všechno, ale u lehčích forem je to lepší než léky. Existují dokonce studie o závislosti sportovců na pohybu...

Ano, sport je skvělý.

Deprese bolí. Ale jinak. A ten pocit, bezmocnost, neschopnost, bolest, to všechno je slovy nepřenositelné. Jak se říká, kdo nezažil neví. Pokaždé přijde další otázka a proč jsi neudělala ..... Nikdo nepochopí, že proč někdy nejde vstát a jít otevřít dveře.

Pokaždé se najde někdo, kdo řekne, ty se hroutíš tady z toho? Co bych měl říkat já?

Případně vyrukuje s rádoby vtipnými radami, jak jí předcházet nebo léčit. Většinou se točí kolem chlastání, někdy kolem sexu.

Případně někdo bude mít tendenci k litování. Ti jsou snad nejhorší.

Ta otevřenost přiznání je fajn. Názory, že někdo bude ukazovat prstem, odsuzovat nebo zesměšňovat. Ve vaší sociální bublině takových lidí moc neočekávám. Před dvaceti třiceti lety to mohlo být stigma. Dnes už si nějakou duševní nemoc prožil každý nebo má ve svém blízkém okolí někoho.

Snažím se lidem vysvětlit, že deprese se může rozvinout z čehokoliv. Kolikrát nemusí mít ani příčinu, prostě se probudíte a je to tady...

Já bych čekala, že jsou lidé už více edukovaní v této oblasti, ale bohužel se občas ukazuje, že ne tak úplně...

Nejlepší antidepresivum je stejně pivo (čím jich je víc, tím lépe zabírá)!

vy máte jednoduché, vždycky pijete s Mírou, dokonce se dvěma

Ach bóže...

Skvěle napsaný! 

Děkuji.