“Rozcházíme se; jsi pro mě příliš dobrá.”

Věrní a nevěrní čtenáři, zákulisní drby o rozchodech během karantény přicházejí. Co muži říkají ženám, když se s nimi rozcházejí?  

Hledání Boha

Přítelkyně si kdysi dávno sepsala seznam požadovaných vlastností svého dalšího partnera. Sice jsem se tomu sáhodlouhému lejstru poměrně nekolegiálně posmívala, ovšem přítelkyně mi to s tím papírem nakonec pěkně nandala! Jedna z mých oblíbených vlastností pana ideála byla “dokonalá ústní hygiena”. A blik cvak, přeneseme o pár let později a přítelkyně si nabrnkne týpka, co se tím dokonce živí, tzn. vybělí vám zoubečky a naučí vás o ně řádně pečovat. Tudíž novodobí ezo šamani zase tak moc neblázní, když hovoří o síle splněných přání, plyne z toho jediné: dávejte bacha, co si přejete!

Vyhnání z ráje

Má milá přítelkyně chodí s mužem, kterého si vysnila. A on po pár měsících přijde s velkolepou rozchodovou větou: “Drahá, jsi pro mě příliš dobrá. Jsi rána mému sebevědomí.” Je pravda, že má přítelkyně není žádná zakomplexovaná husička, ale poměrně životaplná osoba, která ještě ke všemu vydělává víc než dotyčný. Větší plat rovná se vyšší rána jeho egu. A pak už jen zamával a z vysněného prince nezbylo nic. Přítelkyně je opět single. Zde můžu být optimistická včelička, protože s mým polovičním úvazkem nikdy nikdá nebudu vydělávat více než průměrný chlap.

Soužití se světcem

A nyní vám představím zcela protipól. Mé matce zase otčím pravil jinou krásnou rozvodovou hlášku: “Dvacet let s tebou žiji ze soucitu. Jsi jen dobře vypadající obal s prohnilým jádrem.”

Některé z nás jsou příliš dobré, některé příliš špatné. Samozřejmě trochu mi tam hapruje, že by skutečně plné dvě desetiletí trávil s ženou kvůli její roztroušené skleróze a jejím charakterovým nedokonalostem, ale což… Nebudu odporovat mému částečnému vychovateli a živiteli.

Neduhy žen

Má máti rozhodně netrpí neduhem vysokého příjmu, nadbytkem majetků a přespřílišnou vírou ve svou osobu. Muži si vedle ní mohou připadat jako skuteční alfa samci, ovšem asi tohle také není úplně ono. A tak děkuji svému Bohu, ve kterého nevěřím, že jsem jen ženská s depresí, trochu submisivní, průměrného vzhledu.

Zákon schválnosti

Když se o rozvodu mé matky dověděl můj biologický otec, tak jen nevěřícně vrtěl hlavou: “Mi netvrď, že po pár letech nevěděl, co je zač. Po dvaceti letech se lidé už nerozchází!” Což zní mým uším opět jak groteskně absurdní zákonitost světa; kdysi jej opustila žena, moje matka, se kterou chtěl dál žít. Nyní mou matku opustil muž, se kterým si přála zůstat. Ovšem já v tom vidím naději pro svou nevlastní matinku, pokud to s otcem zvládne rozdýchat ona, on se od ní určitě nehne. Co vám budu povídat, další rozpad rodiny by má křehká duše zvládala těžko. I když jsem samozřejmě “moderně pokroková osoba”, která vnímá rozvod jako důležitou svobodnou volbu, nejsem zastáncem trvalého soužití ze zvyku bez jiné přidané hodnoty.

Když vy. Tak my také?

Moudrá chůva z Jihu proti Severu prohlásila: “Muži něco jiného říkají a něco jiného chtějí.” Kdy každý druhý chlap odkýve, že by si přál emancipovanou, krásnou, vznešenou labuť, ovšem ve skutečnosti by si lépe vystačil s otrhanou slepicí. Ale bacha, ta slepice by neměla kulhat! To by už bylo příliš.